Nemůžeš spát??

Chceš pusinku?:)



Image Hosted by ImageShack.us

Hrozba měsíce 3/...(zatím nevím):D
Nasuadin sen : 7/7, dopsáno
Generace vlkodlaků: 23/30, dopsáno, nezveřejněno

Leden 2013

Jednorázovka ;)

1. ledna 2013 v 18:56 | Debbie
Abych nezapomněla, tak i lidem co na tenhle blog nezapomněli a všem kdo ho navštíví přeju Úspěšný Nový rok 2013 :) ..
Jinak jednorázovka z nudy a z menší inspirace jednoho filmu.


Byla mi zima, stoupala mi pára od pusy a já vlastně ani pořádně nevěděl co tu dělám. Věděl jsem hodně věcí, jako například že mě chce někdo zabít a zprovoznit mě ze světa, ovšem otázky kolem toho jako proč to chce udělat a k čemu mu to bude mi nebyli až tak jasné. Seděl jsem v temném lese, opřený o jeden z kmenů stromu a soustředil jsem se na to moc se netřást. Upřímně v mínus 10 °C mi to moc nešlo. Cítil jsem jak mi na stehno tlačí zbraň a přejel mi mráz po zádech. Poldové věděli že ten kto po mě de, mě chce zabít, já zase věděl to, že vím něco co on ne. Měl jsem to vtisknuté do paměti hned potom co se mi do ruky dostal rodinný prsten, který v sobě měl zvláštně nabytou nadpřirozenou energii. Ten prsten do mě něco přenesl, ukryl to ve mě a já jsem teď kvůli tomu lovná zvěř. Bál jsem se pohnout. Nikdo z mých lidí co byli při mě nevěděli že mě dnes přepadli u mě doma. Nemohl jsem nic dělat jen vzít zbraň a utéct. Teď sedím po tmě v lese a klepu se zimou. Potřeboval bych se urychleně dostat na policii, a taky by se tak stalo kdyby mi ten parchant co po mě de nezničil skoro celej dům a k tomu všemu i můj telefon. Byl jsem vydanej na tenhle les, na mou zbraň a na sám sebe. Uslyšel jsem hluk a co nejpomaleji jsem stoupl a připravil si zbraň do ruky, zhluboka jsem se nadechl a koukl se před sebe kudy by se dalo utíkat a nezakopnout. Naštěstí pro mě svítil měsíc, takže jsem dobře viděl, naštětí pro něj, on uvidí mě. Studený pot mi stékal po spánku a já se bál že ta malá kapička mě prozradí. Absolutně nevím co je to za tvora, bytost nebo jak to nazvat, ale jak vojáci, kteří s podobným bojovali tak já věřím že on se zabít dá. Odjistil jsem zbraň, pár metrů ode mě něco křuplo, zasyčelo a znovu utichlo. Mě se rozbušilo srdce, díval jsem se před sebe a odpočítaval v duchu za jak dlouho vyběhnu, když tu náhle pár metrů ode mě jsem uslyšel něco pípat a než sem se nadál ozval se výbuch, odletěl jsem pár metrů pryč a v uších mi nesnesitelně pískalo, stiskl jsem zbraň a ohromený tím vším sem se vyhrabal na nohy a rozběhl se pryč. V duchu jsem si nadával že vybrat les jako místo na ukrytí zas tak dobrej nápad nebyl. Uši se mi pořád nezotavili, takže jsem neslyšel jestli mě někdo pronásleduje a v tu chvíli bych se radši ani neohlížel. Cítil jsem svoji popálenou paži, ale bylo mi to jedno, věděl jsem že se musím dostat k nejbližšímu telefonu a zavolat na velitelství, kde ví že jsem člověk po kterém tihle tvorové jdou. Moje nohy mi připadali lehké a já se cítil tak jedinečně rychlý jako ještě nikdy. Zahlédl jsem světlo, moje uši si začali znovu přivykat a ja lépe slyšel. Asi 50 metrů mým směrem končil les, v mojí duši se rozhořel plamínek naděje, zrychlil jsem, ale bylo mi to k ničemu. To jsem zjistil až jsem už byl skoro venku. Něco mi narazilo do ramene, celým tělem mi projely bodavé křeče, ztratil jsem rovnováhu a spadl na zem, vykřikl jsem a začal s sebou cukat. Z očí mi vyhrkli slzy a já řval a řval, kopal kolem sebe a myslel si že mi to k něčemu bude. Byl to zvláštní pocit. V mém rameni se něco odporně hýbalo a při každém pohybu, jsem myslel že umřu. Hlavou se mi honili myšlenky typu co se asi bude dít, až se proberu. Když mi v rameni odporně zabzučelo a do těla se mi vlila taková bolest, že jsem si myslel že se dotýkám snad nějakého drátu pod elektrickým napětím, nezvládl jsem to a moje tělo ochablo a já omdlel.