Nemůžeš spát??

Chceš pusinku?:)



Image Hosted by ImageShack.us

Hrozba měsíce 3/...(zatím nevím):D
Nasuadin sen : 7/7, dopsáno
Generace vlkodlaků: 23/30, dopsáno, nezveřejněno

Duben 2012

Inheritance a Paolini v Praze!

24. dubna 2012 v 13:20 | Debbie |  Eragon, Eldest, Brisingr
Tak fajn lidi, nikdy jsem si nemysela že Inheritance, neboli odkaz dračích jezdců 4, skončí tak jak skončil. Fandila jsem jak Murtagovi s Nasuadou tak (a těm o hodně víc) Eragonovi s Aryou. Bohužel, jako vždy se to podle mých představ nekonalo. Myslela jsem si že už od začátku Eragon a Arya k sobě patřili, ale když jsem si četla pár zbývajících a tím poslední stran Inheritance, nemohla jsem uvěřit k čemu se Paolini rozhodl. Samozřejmě posléze jsem ho pochopila, bylo to to nejlepší rozhodnutí jaké mohl udělat. Zatahat čtenáře za srdce a napsat o Eragonovi že opouští Alagaësii a už se nikdy nevrátí. Zasáhlo mě to a četla jsem si poslední kapiolu pořád dokola jako kdyby na konci dopadla jinak :D :). Tak trochu jsem nemohla uvěřit že další díl už nebude a byla jsem z toho strašně zklamaná. Ovšem mi zlepšilo náladu to, že Christopher bude psát další knihy, sice ne o Eragonovi, ale třeba, jak on sám zveřejnil o Alagaësii, což mě potěšilo. Navíc po 12 letech psaní ODJ by mě jako spisovatele hluboce zasáhla skutečnost že svoje úžasné postavy najedou opouštím. Strašně moc bych se s ním chtěla sejít a hrozně závidím lidem, kteří bydlí blízko Prahy, protože milí fanoušci, jak už jste se možná někde dočetli Christopher Paolili navšítí Prahu !!! 3.-6. Května 2012. 5. května se bude konat autogramiáda v Paláci knih Lurox ! HROZNĚ MOC bych se tam chtěla jet podívat a dostat od něj autogram do Inheritace! :( Jenže bydlím moc daleko... Snad se vám, kteří ho milujete tak jako já a ostatní fanoušci podaří tam jet :), Vaše Debbie. (PS : Navíc dočtení ODJ, mě Paolini přesvědčil o přepsání Generace, vymyslím jí úplně jinak a děj se nebude odehrávat tak jak se odehrával. Dělejme jako že to co mám zde zveřejněné, vůbec neexistuje :))

Inheritance

6. dubna 2012 v 16:14 | Debbie |  Eragon, Eldest, Brisingr
Ano, lidi já vím. Píšu pozdě, ale i tak je důležitý že jsem sem o tom vůbec něco napsala, teda hlavně pro mě :D ... už před dávnou dobou jsem četla Brisingra a nemohla jsem se dočkat až vyjde poslední díl ODJ, ale tak nějak, za tu celou dobu co jsem čekala, jsem zapomněla, jak je Paolini úžasný:), no teď mi poslední díl bude ležet za pár dní v rukách a já nevím jestli chci ještě konec! Chápete, ten pocit, když dočtete tu nejůžasnější knihu, kterou jste kdy četli a řeknete si. Tak a je to, teď už si jí můžu přečíst tak akorát znovu.. Přijde vám to jako mžik, i když jste tu knihu četli třeba 2-3 měsíce. Bože, bude to něco jako kyž jsem dočetla ságu Darrena Shana ale asi o HODNĚ MOC intenzivnější nemyslíte? No tak fajn, lidi mějte se a vžijte se do Inheritance:) Nezapomenutelného dílu jednoho úžasného spisovatela!

Pokrááčo

1. dubna 2012 v 17:55 | Debbie
Tak jo je to tak nějak na dobu neurčitou, ale víte co, když nemáte čas je nejlepší psát něco co je krátký :D ... no takže budu pokračovat v tom co měla být jenom jednorázovka, ale uvidím jestli to bude mít rychlý konec nebo ne :D ... jinak k tomuhle bych se asi neodhodlala, ale přiměla mě k tomu jedno moje SB, konkrétně Ajka :D a tak jsem si řekla proč ne ? :D...

Když otevřete oči po teleportaci ze střechy, garantuju vám, že jestli na to nejste zvyklí, možná se i zcvoknete. Naštěstí u mě si moje tělo pomalu zvyká. Absolutně jsem se neorientoval, tohle místo mi bylo neznámé a až po chvíli jsem přišel na to proč. Díval jsem se totiž do modré oblohy, nic jinýho vidět nebylo. V jednu chvíli mi hlavou proletěla myšlenka jsetli jsem se náhodou nedostal do nebe, protože jsem byl tak moc zmatený, že mi to ani ze začátku nepřišlo divný. Pomalu jsem se posadil a nemohl uvěřit kde jsem. Vrátil se mi sluch a konečně jsem pochopil. Bylo to letiště. Veliké, rozsáhlé a plné opuštěných letadel. Rozhlížel jsem se, z prvu mi to tady opravdu povědomé nepřišlo, ale teď jsem to poznávat už začal. Jednou, když jsem byl hodně malý, se mi do ruky dostala fotografie dvou lidí a miminka. Sociální pracovnice ji pro mě schovala, ale nikdy neprozradila kdo jí vlastně přinesl. Já si na to teď vzpomněl, veděl jsem že na ní byli vyfocení mí rodiče a drželi mě v náručí, za nimi stálo starodávné letadlo s číslem 2457 Elite a můj otec se o něj hrdě opíral. Já trošku dezorientovaně vztal a vykročil k letadlům, které tu jen stáli a čekali na další den, až budou moct vzlétnout. Prolézal jsem mezi nimi a hledal nějaké povědomé a bingo, vynořilo se přímo předemnou. Stejné jako na fotografii. Došel jsem k němu a přejel číslo 2457 rukou. Sevřelo se mi srdce, jako kdybych si teprve teď po 18 letech uvědomil, co jsem vlastně všechno ztratil. Docela směšné bylo, že jsem přesně věděl kde jsem, jako bych sem jezdil každej den. Byla to Kanada a to číslo 2457 znamenalo že se jednalo o letadlo, které patřilo spojeným státům americkým a taky jsem přesně věděl že Elite, byl druh vojenského letadla. Nevím jak jsem to věděl, zřejmě to mělo něco společného s mojí mocí. Otočil jsem se k tomu letadlu zády a soustředil se na teleportaci zpátky do San Franciska. Modlil jsem se aby dopadla dobře.