Nemůžeš spát??

Chceš pusinku?:)



Image Hosted by ImageShack.us

Hrozba měsíce 3/...(zatím nevím):D
Nasuadin sen : 7/7, dopsáno
Generace vlkodlaků: 23/30, dopsáno, nezveřejněno

23. kapitola 1. část

15. února 2011 v 19:25 | Debbie |  Generace Vlkodlaků(můj příběh)
Omlovám se že jsem tuhle kapitolu nedopsala, ale slibuju že až budou prázdniny tak to tady bude...prosííím komentujte...:)


"Může mi už konečně někdo vysvětlit kdo je Nickolas a Suren?!" podíval jsem se na všechny, včetně Kyla. Bohužel, než mi mohli cokoli odpovědět, uslyšel jsem jak odemykají cely."Co se to děje?" zeptal jsem se zaskočeného Kyla.
"Ranní propustka," šeptl. Když nám odemkly celu, doslova nás z ní vyhodili a já si teprve teď všiml kolik vězňů tady je. Přede mnou se to mačkalo jako sardinky a za mnou se to na nás valilo jako přívalová vlna. Teď jsem zahlédl Roda a protlačil se k němu. "Kolik vězňů tady je?" zakřičel jsem a doufal že mi jinak mlčící Rod odpoví.
"Přes sto určitě." To mi moc na jistotě nepřidalo, jelikož jsem neměl ani ponětí, jak je všechny mám přesvědčit,aby šli do války proti Kennedall a když by náhodou souhlasili a já jim potom musel oznámit náš počet, určitě by se na to, jako Kyle, netvářili šťastně. Vězni mě strkali ze všech stran a jakmile se před námi otevřeli metrová dvířka, všichni se museli, včetně mě, dost skrčit abychom se vůbec dostali ven. Když jsem vyšli, kolem nás se to hemžilo strážemi, vedli nás pořád dál a já bohužel ani nemohl zaregistrovat cestu. Potom jsme se všichni zastavili a udělalo se trochu místa aspoň na dýchání, jelikož se mi z toho mačkání dělalo nevolno. Konečně jsem se mohl trochu rozkoukat kolem. Stáli jsme na nádvoří, bylo rozsáhlé a já neviděl přes velký počet vězňů, kde vůbec končí. Hradby se skládali z tmavomodrých cihel a kamení, které se lesklo a třpytilo tak, že mě z toho začali bolet oči.
V této venkovní části hradu, byli okna přebyty dřevěnými fošnami. Takže tady hrad působil zcela opuštěně. Za námi, asi sedm metrů vysoko se tyčil most a spojoval pravou a levou věž. Když jsem si stoupl na špičky, viděl jsem před sebou připravenou šibenici s oprátkou, na které stál kat a nějaký pán v černém hábitu. Za šibenicí se tyčila asi dvoumetrová zídka, která svůjí vrchní část zakončovala ostrou hradbou a táhla se po zbytku náměstí, až nakonec zase skončila u dvou věží. Právě v okamžiku, kdy jsem pohlédl k východní věži, se otevřeli dveře jmenované věže a vyšli stráže, vláčející za sebou starého pána v okovech.
Na sobě měl plátěnou košili a hnědé potrhané kalhoty. Celou cestu k houpající se oprátce naříkal a prosil, nikdo si ho samozřejmě nevšímal. Přímo ho předhodily katovi, který ho dovlekl ke schůdku, na který si starý pán nemotorně stoupl, kat mu nasadil oprátku a pak úlohu převzal chlap v černém hábitu.
"Arture de Borne, porušil jste zákon, který nelze přehlédnout, proto je vám udělen tento trest." Řekl pán v černém.
"A wea el tur, a wea de pass." Pronesl zdrcený odsouzence a při tom měl sepjaté ruce. I když jsem mu nerozuměl ani slovo, došlo mi že se zřejmě modlil. Když to pronesl, kat chytil za páku a dřevěná zem pod Arturem de Borne se propadla i se stupínkem, takže byl pád ještě hroší. Viděl jsem popravu. Nikdy v životě by mě nenapadlo že jí uvidím na vlastní oči. Tohle nebylo jako ve filmech, od nich se to lišilo tím, že tady to bylo zatraceně rychlé, nikdo to zbytečně nezdržoval, ani jednoduchou poslední žádostí před smrtí. Jednoduše hnusné a zvrácené.
"Na to si zvykneš," poplácal mě po rameni Rayen. Já přikývl.
"Tome?" ozvalo se někde z pravé strany, otočil jsem hlavu tím směrem, ale nikoho konkrétního jsem neviděl. Zřejmě výplod mé fantazie.
"Tak tomuhle říkají ranní propustka?" otázal jsem se Rayena.
"Oni to berou jinak než my," odpověděl. "Musíš pochopit že my pro ně neznamenáme absolutně nic, takhle ti chtějí říct jen to, že skončíš stejně. A jiná cesta nikam nevede."
"Tak proč tě Kennedal nechce popravit?" vyptával jsem se dál.
"Jeden čas jsem jí dělal milence, byl jsem úplně očarovaný její krásou a šarmem, a ona si ze mě udělala pouhou
loutku. Po nějaké době, když mi to konečně došlo, mě jen tak šoupla do vězení za to, že jsem už neopětoval svoje dřívější pocity k ní." Svraštil jsem obočí. "Nikomu to neříkej, prosím," dožadoval se.
"Jen se neboj," usmál jsem se na něj.
"Já sám opravdu nevím, proč mě nechce nechat popravit, možná v ní trochu lásky ke mně je, ale popravdě - nevěřím tomu." Než jsem mu stačil odpovědět, ozvali se stráže.
"Zpátky do cel," křičeli jeden přes druhého a vězni
mě strhli směrem odkud jsme přišli.
"Thomasi," ozvalo se znovu, tentokrát blíž než před tím. Bohužel jsem v tom návalu všech nemohl ani pořádně otočit hlavu.
"Tome, tady!" někdo mě chytl za ruku a snažil se mne strhnout blíž. Všiml jsem si hnědých vlasů, které té osobě spadaly pod ramena. Někoho mi připomínala. Chtěl jsem si uvolnit cestu, ale když strážný vykřikl : "Vlečete se jako banda tupců, pohyb!" Tak tu ruku kterou jsem držel, jsem taky ztratil. Ani bych se málem nepodíval před sebe a narazil do zídky u malých dvířek. Rychle jsem se sklonil a doslova vpadl do své cely, za chvíli se tam protlačil i Kyle. Rychle všechny cely zamkly a nastalo ticho.
"Css, věřil bys že mají druhý vězení plný?!" odfrkl si. "Ta snad zavírá i tuláky."
"Druhé vězení?" nechápal jsem.
"No jasně přece sis nemyslel, že je tu jen jedno," zazubil se.
"No…," jasně že jsem nevěděl že jsou tu dvě, v životě nikdy nemůžu všechny stačit přesvědčit, to teda mojí náladě na váze moc nepřidalo. 
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Špindíííra=D Špindíííra=D | 18. února 2011 v 22:25 | Reagovat

SKvělee PUFÍÍÍ jsi to napsalaa :-* :-)  :-)  :-)  :-)

2 debbieswolfman debbieswolfman | Web | 19. února 2011 v 17:06 | Reagovat

[1]: Děkuji:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama