Nemůžeš spát??

Chceš pusinku?:)



Image Hosted by ImageShack.us

Hrozba měsíce 3/...(zatím nevím):D
Nasuadin sen : 7/7, dopsáno
Generace vlkodlaků: 23/30, dopsáno, nezveřejněno

21. kapitola

12. února 2011 v 20:23 | Debbie |  Generace Vlkodlaků(můj příběh)
Další kaptiola, doufám že se bude líbit...



Teplý čaj pomalu, ale účinně střebával poslední hodiny horečky.Vůně skořice mě uklidňovala. Seděl jsem v křesle a přemítal co dál. Skřípání okna odtrhlo můj zrak od hladiny čaje a já spatřil Christophera. Kdyby byl normální člověk, poradil bych mu ať se dá na zloděje.
"Jak ti je?" Pronesl místo pozdravu. Já jen nevzrušeně pokrčil rameny.
"Už jsou tady". Povzdychl si a sundal si mokrý plášť.

"Co bych měl dělat?" Zeptal jsem se, ale v hlase mi nebylo slyšet ani malé panické vzrušení.
"To rozhodne osud, já je právě teď úplně vypustil z hlavy a rozhodně se mi nehodí jít do zakázané země." Utvrdil moji naději, která se vznášela v mé hrudi,ale teď tvrdě dopadla a roztříštila se na milion kousků.
"My nepůjdeme do zakázané země? A když říkáte že asi ne, tak mi vrtá hlavou jestli boj proběhne tady."
"Boj tady neproběhne, o to se postarám. A ne nepůjdeme, protože si pro někoho přišli."
"Pro někoho si přišli?" Nakrčil jsem obočí. "Vždyť Katy už mají, tak co potom…" Pan Admons mě umlčel mávnutím ruky.
"Přemýšlej Thomasi, ty jsi jediný, kdo může zachránit náš druh, jelikož nás je podstatně míň. Když s Kennedall uzavřeme mír, je zřejmé že se od jejich vojáků a poskoků někdo oddělí a přistoupí k nám, buď uvidí správnou stránku spravedlivosti a nebo to, že mi máme tebe a tím pádem jsme silnější. Lidé , kteří Kennedall nesnáší, vezmou svoji rodinu a přátele, až bude její druh tak slabý a bude nejzranitelnější v našem světě, místo nás. Tak pro koho si asi přišli?" Moc jsem to nepobral, ale vše do sebe zapadalo a mě to po pár vteřinách bylo jasné.
"Pro mě." Polkl jsem knedlík v krku.
"Správně a nepřišli pro tebe, aby si s tebou dali čaj, Kennedall rozhodně nemá v plánu vzdát se a co hůř, uzavřít s námi mír. Přišli, aby tě odvedli do jejich země a tam před zraky všech popravili."
"Protože jsem nebezpečí jejich vymření. Když zemřu já, zemře celá generace."
"Právě." Povzdechl si znovu.
"Kolik je nás a kolik jich?"
"Nás? Tak tři stovky, maximálně. A jich sedm, možná víc."
"To není zrovna povzbudivá zpráva." Pronesl jsem ohromně a do hrdla se mi drala beznaděj. Nikdy je nemůžeme porazit!
"Vězni by se možná přidali k nám". Přemýšlel Pan Admons.
"A kolik jich je, dvacet?" Pronesl jsem arogantně.
"Kennedall má velkou oblibu zavírat i ty, kteří jí jen špatně ušijí šaty a nebo neuklidí v jejích komnatách, takže by jich tam mělo být tak šedesát."
"A co její lid? Ten jí asi moc v lásce nemá, ne?"
"Tak to opravdu nevím, ale přesvědčit je, za pokus stojí."
"Tak si říkám," začal jsem "Jestli budeme bojovat jako lidi."
"Thomasi, sice není až tak těžké se přeměnit, ale ty, jako začátečník, potřebuješ cvik. Jestli se přeměním já, tak budiž, ale ty s tím radši nezačínej a ani to nezkoušej, dobře?"
"Dobře," kývl jsem. Jak bych to mohl zkoušet, když ani nevím jak…"Takže, jak to proběhne?" Zeptal jsem se.
"Svolám všechny vlkodlaky, které najdu. Seznamovat tě s nimi nebudu, na to právě teď není ten pravý čas."
"Fajn, co mám teda dělat já?"
"Vydáš se jim." Cítil jsem jak mi na čele rašil pot a odkašlal si. "To snad nemyslíte vážně, vždyť mě chtějí zabít jen co přijdeme do jejich země. A vlastně, vy jste přece říkal že nepůjdeme do zakázané země…"
"Říkal jsem my, ne ty. A neboj se, jestli tě budou chtít popravit, musíš být aspoň jednu noc zavřený v cele, pak tě teprve mohou soudit."
"A to si myslíte že budete tak rychlej?" Christopher mi ukázal blýskající se zuby v úšklebku." Samozřejmě." Najednou jsem se díval do prázdna, byl pryč. Bylo to jako když si myslíte že něco vidíte,ale když se tam podíváte, zjistíte že to byl pouhý přelud. Z přemítání mě vytrhl smích za mými zády.
"To jsem tě převezl co?" Smál se.
"Ha, ha, ha moc vtipný…eh… jak jste to udělal?"
"Přemístil jsem se."
"Óu, to je jako v Harrym Potterovi." Pronesl jsem užasle. Mírně se zašklebil.
"Jo něco podobného."
"Umím to taky?" Vyhrkl jsem.
"Bohužel, v tomto tě zklamu. Přemisťování umějí jen pokrevní příbuzní a generace, to znamená, že když se smíchá krev vlkodlaka a krev člověka nebo sliny vlkodlaka a krev člověka, jako se to stalo tobě, bohužel nejsi přirozený potomek vlkodlaků a tak jsou ti některé jejich výhody odepřeny. Ale teď se tím netrap a obleč se do něčeho čistého." Prohodil ještě a já koukl na červené skvrny rajčete. Svléknul
jsem si tedy špinavé tričko a hodil na sebe černé se znakem Rolling stones. Poslední Christopherova slova mi zazněla v uších :" Zítra ráno vyrážíme vstříct nepříteli, vyspi se na to." Pak proskočil oknem a byl pryč. Popravdě, vždycky jsem byl ten tip kluka, který ze všeho měl strach. Vždy když se mělo jít po prázdninách třeba do školy, nebo jet na výlet, tak jsem se nervozitou div nezhroutil. Ale teď, žádná nervozita, jen strach z toho že to nevyjde. No přece,Pan Admons je velmi zkušený a tak bych se jen tak neměl čeho bát. Takže, dost negativních myšlenek. Právě se mi zastesklo po horké vaně plné pěny. Koukl jsem se na hodinky, bylo chvíli po desáté hodině a já kráčel do koupelny a chystal si užít domácí koupel, když to ještě šlo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Špindíííra=D Špindíííra=D | 12. února 2011 v 20:44 | Reagovat

Supeeeeer kapitoláá ;-)  ;-)  ;-)  :-)

2 Debbie Debbie | Web | 12. února 2011 v 21:39 | Reagovat

[1]: Díky :-)

3 Puppi Puppi | Web | 13. února 2011 v 18:42 | Reagovat

Moc hezky napsané.. :-) skvělá kapitolka

4 Alisa Alisa | Web | 13. února 2011 v 22:58 | Reagovat

Krásna kapitola . :-) teším sa na pokračko . :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama