Nemůžeš spát??

Chceš pusinku?:)



Image Hosted by ImageShack.us

Hrozba měsíce 3/...(zatím nevím):D
Nasuadin sen : 7/7, dopsáno
Generace vlkodlaků: 23/30, dopsáno, nezveřejněno

20. kapitola

11. února 2011 v 19:48 | Debbie |  Generace Vlkodlaků(můj příběh)
Tak tady to je...a komentujte...prosíím:)))




Světlo bylo jasně žluté a vznášelo se necelých pět metrů od mě. Usmála jsem se, pak ale světýlko narušila postava ve zbroji a já o krok ucouvla. Vpravo i vlevo byli tři stráže a za mnou se objevila Kennedall s Nickolasem., který se velmi usilovně snažil v obličeji zakrýt pohrdání. Byla to past, blesklo mi hlavou. Já kráva!!
Stráže mne vzali za zápěstí, abych zas nemohla uprchnout, i když při jejich přesile, kdo by se snažil, že?

"Ty sis vážně myslela že tě necháme utéct?" Kývla ke mne Kennedall krkem
a vypadala tak hrozně namyšleně. "Do žaláře" Pokynula k jednomu ze stráží a já se pak musela na odpor vydat nocí se strážemi po boku. Když jsme byli dostatečně daleko, sebrala jsem odvahu. "To vás to pořád baví, aby vám někdo poroučel?" Ovšem! Jak jsem předpokládala nikdo mi neodpověděl. "Děláte že mě neslyšíte, ale opak je pravdou, no ne?" Zase nic. "Hej! Copak vás nenaučili mluvit? Místo toho aby mi konečně odpověděli, se sehnuli k dveřím pro trpaslíky v popraskané zdi. Nechápu proč takový malý dveře dělaj…Než jsem nad tím začala přemýšlet, strčili mě dovnitř a já klopýtala po malinkatých schůdkách dolů. Zezadu mě pořád svíraly pevné ruce a tak teď rozhodně nebyla vhodná chvíle na útěk. Až skončil poslední schod, následující chodbu osvětlovali louče. Bylo to jako kdyby jste přišli do vinného sklepa, akorát po stranách byli mříže a ze stropu odkapávala voda. Stráže mne dovedli až úplně dozadu a naštěstí do úplně prázdné cely. Zamkli
a zase pomalu kráčeli pryč. Posmutněle jsem se posadila do sena, nebo co to vlastně bylo, a teprve teď jsem si všimla mého
pyžama s různými barevnými obrázky Mickymouse. Usmála jsem se, jak to vlastně vypadám. Zdejší lidé určitě výraz pyžamo neznají. Vlastně to představovalo jen tílko a kalhoty - žádná věda…Počkat!! A domácí pantofle! Tak teď jsem se začala smát nahlas.Mám pantofle! Ten pocit byl skvělej! Fajn! Konec blbostí, vždyť mě zavřeli! Jo, jednou už jsem v base byla, ale jenom jeden den. Tady naštěstí nebylo vidět po stranách do sousedních cel, ale naproti ano. Až teď jsem si všimla že si mne prohlíží mladý kluk, zřejmě trochu starší než já. Zadívala jsem se na něj a bála se ho pozdravit, aby se třeba nelekl. A světe div se - udělal to on.
"Ahoj" zazněl čistý uklidňující hlas.
"Ahoj" odpověděla jsem a přesunula se ke svým mřížím.
"Jak se jmenuješ,?" zeptal se. "Katlin..Vlastně Katy" Odpověděla jsem "A ty?"
"Suren , co jsi provedla?"
"Cože?" Nechápala jsem
"Jen tak by tě nezavřeli, nemyslíš?"
"Zdrhla jsem, teda chtěla jsem zdrhnout."
"Předpokládám že se ti to nepovedlo" Zasmál se a já se místo odpovědi zasmála s ním. "A proč si tu ty?"
"Nechtěl jsem Kennedall dělat poskoka jako Nickolas a tak mě sem zavřeli."
"Znáš ho dobře?"
"Znal jsem ho, teď už ne… úplně se změnil." Připadalo mi že se o tomhle nechce zrovna moc bavit a tak jsem změnila směr řeči. Překvapil mě , když se přiznal že delší dobu pobýval ve mém světě a tak jsme navázali na téma počítačové hry, milovala jsem je a on taky. Byla to naše výhoda, jelikož stráže absolutně nevěděli o co jde. Potom se to rozšířilo na seriály a filmy a měli jsme zábavu po zbytek dne. Když jsme si po několika dlouhých hodinách řekli dobrou noc, byl to najednou velmi divný pocit být zticha. Stejně jsem nakonec usnula a bylo to fajn, i když jsem spala v seně(…), vůbec mi to tak nepřipadalo. Když jsem po bezesné, ale příjemně noci otevřela oči, malým okýnkem zadělaným mřížemi, na mne dopadalo světlo slunce. Skoro jsem si v tu chvíli připadala jako doma, ale to trvalo jen do doby, než jsem se posadila
a spatřila ty oprýskané zdi a rozrezivělé mříže a na stropě pavouky a různý jiný hmyz.
Vlastně jsem se divila že tu nechovaj krysy - ble! Koukla jsem se naproti do Surenovi cely. Ležel nehybně a ještě spal. Já se postavila a vykoukla ven z okénka. Bohužel z něho nebylo vidět moc. Jen cesta a zelená tráva, jelikož okno bylo skoro ve stejné výšce jako zem venku. Na slunce už můj zrak nedosáhl, ale mě stačily tenké poslední paprsky. Najednou se mi v hlavě objevil obrázek Thomase. Vzpomínka na něj mi spustila slzy, která už dlouho hledala cestu, aby se konečně uvolnila od těch ostatních. Určitě mě hledá, je přece taky vlkodlak, zřejmě je divné že to vím, ale já jsem ho viděla s rozdrásanou hrudí a zkrvavenou košilí. Prvně jsem vlastně nevěděla co si myslet, ale ten divný muž se choval jako bych byla zlá já a navíc ty divné zprávy v televizi mi akorát vše potvrdilo a teď se dozvím že patřím sem, do téhle země a že jsem nespíš sama vlkodlakem. Je to absurdní, ale pravda, Z přemýšlení mě vytrhlo sykavé upozornění. Otočila jsem se a uviděla Surena.
"Hej Kat" Ozvalo se z jeho cely. Já se přisunula ke mřížím, abych ho lépe slyšela. "Teď bude ranní propustka, povím ti můj plán." Kývla jsem a připadala si jako v akčním filmu. Zanedlouho už jsem slyšela stráže jak jednotlivě odemykají cely.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Špindíííra=D Špindíííra=D | 11. února 2011 v 20:12 | Reagovat

Supeeer první komentááář :-D  :-) ...jako začíná mě to číndál vííc baviit takový napínavýý :-D  :-)  ;-) ...a tahle kapitolaaa skvěláá jako všechno ostatnííí   ;-)  ;-) :-) ;-)  ;-)

2 Debbie Debbie | Web | 11. února 2011 v 21:41 | Reagovat

[1]: Kikulíne nepřeháněj:)))

3 Špindíííra=D Špindíííra=D | 12. února 2011 v 9:34 | Reagovat

Dyyt já nikdy nepřehánííím :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

4 Ajka Ajka | Web | 12. února 2011 v 16:27 | Reagovat

Už jsem začala přidávat další kapitoly na svůj blog. Tak pak zkoukni komenty, pokud budou. (V což doufám:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama