Nemůžeš spát??

Chceš pusinku?:)



Image Hosted by ImageShack.us

Hrozba měsíce 3/...(zatím nevím):D
Nasuadin sen : 7/7, dopsáno
Generace vlkodlaků: 23/30, dopsáno, nezveřejněno

19. kapitola

7. února 2011 v 21:40 | Debbie |  Generace Vlkodlaků(můj příběh)
No nazdar to mi zase dalo, ještě teď mě bolej záda,jak jsem se krčila nad noťasem:D.Tahle kapitola není nic moc, ale snad pár komentů se u ní objeví:D...doufám:)budu ráda...


Nicolas je velmi milý člověk, prolétlo mi hlavou. Dokonce jsme spolu zavedli konverzaci, když mě vedl podlouhlou chodbou hradu, kde na stěnách visely obrazy mužů a žen středního věku. Moje oči se zarazily na velmi mladém muži, který podle všeho , nevypadal vůbec šťastně.
"Kdo je tohle?" Ukázala jsem prstem na toho muže.
"Byl," odpověděl opovržlivě Nicolas." Bývalý král"
"Bývalý? Co se mu stalo?" Chtěla jsem vědět.
"Zemřel" odpověděl mi prostě a už si víc nevšímal mých dalších dotazů.
Hm, není zas tak milý. Pokračovali jsme mlčky v cestě a já se zarazila když najednou spustil... "Víš tady se o tom moc nemluví. Vládl tady v míru,ale když se objevila Kennedall, vše se změnilo, tuhle zemi zaplavila temnota a ona zabila tak dobrého vlkodlaka a panovníka jako byl on."
Nevěděla jsem co na to říct a tak jsem jen sklopila hlavu a nechala se vést dál. Chodba se stáčela do obrovského oblouku kde uprostřed něho byla malá fontánka, na jejím vršku se jevila soška mladé dívky. Nebyla nahá jako všechny starodávně sošky. Měla přes sebe hozený velmi dlouhý šátek, který spadal až na hladinu fontány a kde se po něm kutálely přívaly čisté a nádherně diamantové vody. Sáhla jsem si do ní, byla velmi příjemná na dotek a mně tělem projel záchvěv elektrického proudu.
"Jsi zřejmě hrozně zvědavá,co?" Zeptal se s mírným úšklebkem Nick.
"Jo, já... promiň," omluvila jsem se, on se jen zasmál a vydal se k ohromným dveřím, kterými chodba končila. Zastavil se těsně před nimi a na chvíli jako by byl v tranzu a pak se křídla dveří otevřela, bez jediného zaskučení nám odhalila asi tak metr vysoký můstek z něhož vedly lesklé kamenné schůdky, pokryté hedvábným kobercem s podivným znakem čehoci co připomínalo vlka. Když jsem se podívala nahoru, tyčil se na můstku trůn - jak mi došlo.A nebyl leda jaký. Dívala jsem se na něj od shora dolů. Než začala opěrná část trůnu, tak nebylo možné si nevšimnout nádherné zlaté hlavy toho samého vlka co byl na erbu. Měl vypláznutý obromný jazyk a oči měl lehounce zamračené. Jeho drápy, na jedné jeho noze, která se objevovala na vršku trůnu, naznačovali že se nebojí ani té nejhorší smrti, a v obličeji měl takový ten arogantní výraz který znamená : "Ou, svačina." Jak jednoduché, zasmála jsem se pro sebe. Samotné tělo už nebylo vidět, protože začínal trůn. Opěradlo nebylo celé zlaté, mělo výstužku na hlavu a záda. Barva výztužky byla zářivě bílá a celá byla protkaná zlatavou nití. Okolo bílého opěradla se lemovala asi pěticentimetrová šířka zlata, ze které vyčuhovali na pravé straně malé, někdy zkroucené, chlupy. Táhli se dolů a dokonale nahrazovali neviditelné vlčí tělo. Tvarovali se podle délky křesla a najednou se vytratili úplně, když se měli dotknout dolní části trůnu. Pak už jen samotná pěticentimerová šířka zlata sama sklouzla dolů, až jí nahradili zbívající tři nohy vlka. Přerůstala po miniaturních ostýnkách až po velké drápy. Tak tenhle trůn, kdyby se nějakému člověku dostal do rukou, byl by z něj miliardář. Můj úžas prozářil celou místost skoro tak silně jako zlatá záře. Vlastně jsem skoro omdlela, kdybych si v hlavě neříkala tu větu - "Je to jenom trůn!" Stála jsem jako přikovaná nad jeho krásou. Vlastně bych tam mohla stát po zbytek dne, i když jsem nevěděla kolik je vlastně hodin. Z úžasu mě vytrhlo lehké odkašlaní. Podívala jsem se odkud pocházelo a když jsem to zjistila, hrklo ve mně. Vlevo ode mě stála dívka z fontány. Měla velmi dlouhé černé vlasy spadající až pod pas. Krásně zelené oči se dívaly přímo na mě a s údivem si mne prohlíželi. Na sobě měla nádherné zlato - bílé šaty, (až mi z toho zlata všude kolem bylo nevolno) takže skvěle ladila s trůnem. Chyběla jí jen korunka, aby přesně vystihovala princeznu z pohádky. Na prstech se jí třpytili prsteny s různými barevnými rubíny a drahokamy. Měla nádherné dlouhé řasy a obličej bez jediné skvrny. Zírala jsem na ni a pak mi došlo že je tady nejspíš královnou a tak jsem se prudce uklonila a zůstala v předklonu dokud mne neoslovila.
"Povstaň Katharino" Rozezněl se sálem vznešený tvrdý hlas.
"Promiňte, jsem Katlin" Odpověděla jsem v úzkosti, jestli se vůbec může panovnici odporovat.
"Samozřejmě" Pronesla a skoro neznatelně se usmála.
"Já se jmenuji Kennedall Prethensa a jsem královnou vlkodlaků".
Píchlo mne pod žebrem, jak jsem zkoušela nepozorovaně prudce dýchat abych neomdlela.
"A ty...." pokračovala." Patříš k nám." Ne, ne a ne. Já nevím co mne to popadlo, ale prostě jsem se rozběhla pořád otevřenými dveřmi kolem fontány a obrzů lidí, dlouhou chodbou pryč. Za mnou se ozývalo vrčení a já jsem se zděsila představou že na mne ta Kretendal nebo jak, pošle ňáký psiska. Utíkala jseem pořád dál a dál, dokonce jsem si začínala myslet že tahle chodba nemá konce, ale najednou jsem se srazila s Nicolasem. Oba jsme nemotorně spadli, ale já se vzpamatovala dřív a rychle zase vstala, jenže on mě chytl za kotník a já znovu spadla.
"Poslouchej mě prosím" Ozval se udýchaně. "Nechci ti ublížit." Podezíravě jsem si ho prohlédla,ale když mi začal vysvětlovat kudy mám utéct pryč z hradu abych se vyhnula strážím, zklidnila jsem se. Něco mi ale nesedělo a tak jsem se ho zeptala :" Proč jsi mě teda unesl sem, když mi teď pomáháš?"
Sklopil zrak a zašeptal :" Já za to nemůžu to ona,dává mi jed z rostliny abych vykonal vše co chce, promiň, nemůžu ti toho říct víc." Potom se zvedl popřál mi hodně štěstí a odkráčel, jako by mě vůbec nepotkal. Já se znovu zvedla a běžela podle Nickolasova popisu. Za nedlouho se předemnou objevila malá dvířka a když jsem jimi prolezla, pořádně jsem se nadechla čertvého vzduchu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alisa Alisa | Web | 8. února 2011 v 12:05 | Reagovat

Tak ja si ťa pridám . :)

Mimochodom... pekný príbeh . :)

2 Špindííra=D Špindííra=D | 8. února 2011 v 15:51 | Reagovat

Skvělýýý ;-)  ;-) ...sakriiš natoo že vůbec nečtu tak tohlenco mě bavííí :-D  :-D  to je vážně divnýýý :-D  :-(  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

3 Debbie Debbie | Web | 8. února 2011 v 19:40 | Reagovat

[2]: No je to divný že to čteš:D

4 Jaja Jaja | Web | 26. září 2011 v 14:58 | Reagovat

Zaujímavé :-D
Strašne ma to baví  čítať :-)
Hneď idem a ďalšiu kapitolu :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama