Nemůžeš spát??

Chceš pusinku?:)



Image Hosted by ImageShack.us

Hrozba měsíce 3/...(zatím nevím):D
Nasuadin sen : 7/7, dopsáno
Generace vlkodlaků: 23/30, dopsáno, nezveřejněno

8. kapitola

2. srpna 2010 v 13:13 | Debbie |  Generace Vlkodlaků(můj příběh)
Probuzení bylo nepříjemné - tvrdá rána,
zakňučel jsem a otevřel s těží oči.
Ležel jsem na zemi.
"Au" vydal můj ochraptělý hlas. Zvednutí mi připadalo to nejtěžší.
Křupnutí v zádech zabolelo jako nůž vražený do zad. Konečně jsem našel sílu na
obléknutí a potom i protažení. Sejít dolů ze schodů bylo těžší než kdy jindy,
Všude bylo ticho a mě po chvíli došlo že v domě kromě mě nikdo není
a tak jsem si udělal snídani a šel se po včerejšku vysprchovat.
Koukl jsem se na hodiny, bylo za sedm minut dvanáct, kam jenom mohli
Všichni jet a já si teprve teď zpomněl že se dnes vrací táta. To mi ještě
scházelo, jelikož taťka vždycky poznal i ten nejdrobnější problém který
jsem měl. No aspoň že máme dnes ve škole volno.
Z myšlenek mě vytrhl hlasitý hluk z venku. Vyšel jsem před dům
a uviděl Katy, jak se snaží utáhnout stříbrný plech na střechu malého altánku.
Popřemýšlel
jsem nad tím, že bych jí měl jít pomoc a tak se moje nohy vydaly směrem k ní. Dostával jsem se do nálady - lehce přeskočit plot mi rozhýbalo
moje bolavá záda, když se lehce ohnuly.
Když mě Katy uviděla, usmála se. "Ahoj" křikla "Čau" křikl jsem taky a pomalu se k ní blížil.
"Nechceš pomoct?"
"To by bylo super" mrkla. Až jsem k ní došel, chytil plech a bez námahy ho
přenesl na stříšku nízkého altánku.
"Silák" usmála se. Podala mi menší aby se celá střecha zakryla.
"Prý ti nebylo dobře" řekla Katy aby nahodila téma.
"No jo…hmrr…nějaká chřipka..! ale už sem v pohodě" nadhodil jsem hned.
"To je dobře" opověděla
na mou ne moc přesvědčivou lež.
"Katy?" ozval se z domu mužský hlas. "Ty už to máš…" nedořekl když uviděl mě "Á ty musíš být Thomas"
"Ano" odpověděl jsem s úsměvem.
"Katy mi říkala že je ráda že už si našla nějakého přítele" potom se
otočil na sou dceru a dodal "Jedu do práce tak se tu měj" poslední pohled věnoval mě na rozloučenou a potom obešel dům nastoupil do auta a odjel.
"Tak já už taky půjdu musím ještě něco zařídit" rozloučil jsem se s ní taky.
"Jo, ahoj" slyšel jsem ji ještě za svými zády. Teď už jsem rychle běžel dolů ulicí, doleva znovu dolů a potom rovně a už byl pár metrů ode mě - Mattův dům.
Zrovna když jsem k němu došel tak se dveře otevřely a z nich vyšel
nabručený pan Anderson.
"Dobrý den" pozdravil jsem ho.
"Ó, ahoj Thomasi, Matt je nahoře. Dělá že spí" uchychtl se a mrkl
na mě ať jdu nahoru.
Poděkoval jsem mu a vydal se po schodech do prvního patra.
Automaticky mi ruka sáhla po klice a zmáčkla ji. Nic - měl zamčeno,

A tak jsem začal ťukat na dveře, nezareagoval a tak se moje ťukání
změnilo ve velmi silné bouchání, v pokoji někdo zaklel a asi po dvou sekundách už klíč cvakl ve dveřích.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama