Nemůžeš spát??

Chceš pusinku?:)



Image Hosted by ImageShack.us

Hrozba měsíce 3/...(zatím nevím):D
Nasuadin sen : 7/7, dopsáno
Generace vlkodlaků: 23/30, dopsáno, nezveřejněno

6. kapitola

2. srpna 2010 v 13:04 | Debbie |  Generace Vlkodlaků(můj příběh)

Probuzen v noci bolením hlavy bylo velmi nepříjemné,
musel jsem stát abych si došel pro nějaký prášek a aspoň trochu zmírnil tlukot v hlavě. Moje ruka automaticky sáhla po sklenici do police.
Po pár vteřinách se ozvalo padání střepů a já zjistil že sklenice v mé ruce praskla
Zděsil jsem se jak se to jenom mohlo stát, takovou sílu určitě nemám
abych v ruce roztříštil tlustě vyřezávanou sklenici. Rychle jsem uklidil střepy
a hodil je do koše na odpadky. Šel jsem rychlým krokem nahoru po schodech
rovnou do koupelny opláchnout si obličej a vyčistit si hlavu do krásně
vřelé koupele.
Když jsem si sundal tričko zjistil jsem že mám převázané obvazy.
"A kruci" zaklel jsem. Jestli tohle někdo viděl hned se bude ptát jak se mi to stalo.
Když jim řeknu pravdu mohli by si myslet že jsem se úplně zbláznil.
Normální pes by mi tohle udělat nemohl a tak jsem si řekl že bude
nejlepší lhát a předstírat že si z toho nic nepamatuju.
Pomalu jsem si začal obvazy sundávat, když jsem byl hotov,
nevěřil jsem vlastním očím. Ty rány byli zahojené, zůstali po nich
jenom tři jizvy přes celou hruď.
Vůbec nic jsem nechápal, byl jsem zmatený.
Byli tři hodiny ráno, ale to mi nezabrání tomu co chci udělat,
musel jsem si o tom s někým promluvit a to rychle!
Rychle jsem se osprchoval místo koupele, když jsem stál před zrcadlem,
teprve teď jsem si všiml že mám větší svaly, byl jsem vyšší a měl hlubší hlas.
Tak tenhle pocit jsem znal moc dobře - bezbranný, byl sem v tom sám jenom já,
co se to se mnou sakra stalo? Už jsem nevěděl jak dál a tak jsem zoufale doběhl zpátky do pokoje a na mobilu vytočil Mattovo číslo.
Zvonilo to jednou, dvakrát, třikrát...Chtěl jsem to vzdát, ale zrovna když to zvonilo
počtvrté, v půlce mi to konečně Matt vzal.
"Prosím" zachroptěl.
"Ahoj Matte" vypadlo ze mě."Potřebuju s tebou mluvit".
"Thomasi? Teď? Proč?" vyptával se a zřejmě ho rozrušil můj nervozní hlas.
"Uklidni se" řekl jsem o něco klidněji. "Mohl bych se k tobě stavit? Opravdu je to naléhavé!
"Jo..no...tak dobře" vykoktal ze sebe nakonec.
Já místo toho abych mu ještě něco vysvětloval, zavěsil.
Hodil jsem na sebe tmavé džíny a košili. Seběhl jsem ve spěchu dolů po schodech,
ujištěn tím že všichni spí jsem si vzal ještě tenkou větrovku a vyrazil z domu.
Dal jsem se do běhu a ke všemu tomu jsem běžel opravdu rychle ani ne za pět
minut jsem byl u domu Andersonových právě ve chvíli kdy Matt otevíral domovní dveře.
"Ty už jsi tady?" zeptal se šokovaně.
"Jo všechno ti musim říct tak můžu dál?"vydal sem netrpělivě.
"Jasně, promiň" zamumlal. "Hlavně potichu ať nezbudíš naše". šeptl Matt
"Dobře, takže kam...?
"Na balkon, tam nás nikdo neusliší" přerušil mě Matt.
Teprve teď jsem si všiml toho že má na sobě červené saténové
pyžamo, na chvíli jsem mu začal závidět, vždycky jsem takové chtěl,
pak se moje myšlenky vrátili k tomu proč tu jsem.
Mattův balkon byl v zadním časti domu a tak byl dobrým izolantem zvuku.
Usadili jsme se na kovových židlích a já začal vyprávět.
Všechno jsem mu řekl a popsal jak ta bestie vypadala, on jen tiše naslouchal.
Až jsem skončil rozepnul jsem si knoflíky na košili a ukázal tři tenké jizvy.
"No teda kámo" vyšlo z něho.
"Nevěříš mi?" zeptal jsem se.
"Věřím" zdůraznil zamyšleně. "Za časů, když byl můj otec malý, to něco zabilo
dost lidí a mezi nimi byl i jeho otec, teď je z něj policista aby před tím lidi
uchránil." vyprávěl mi Matt "A já jsem strašně moc rád že tebe to nezabilo, Tome"
řek tiše.
"Jo ale mám větší problém...teď jsem jeden z těch nestvůr" dodal jsem zklíčeně.
"Vždyť přesně nevíš jak se to přenáší a zatím si nikoho nezabil a to svědčí o tom že jsi hodnej nebo ne?" zeptal se mě Matt.
"Jo to asi..."
"Víš" přerušil mě "Dověděl jsem se to tak před rokem že mi nějaká nestvůra
zabila dědu a tak jsem šel do městské knihovny a našel jsem tam
báje o vlodlacích".
"Ale to je..."
Zase mě přerušil.
"Našel jsem tam že vlkodlaci byli povážováni za vymřelé
až do doby než někdo zasáhl nebylo tam napsáno kdo,
prý ten co má velkou moc a že se prý stal jejich dobrým přitelem
¨jenže ti vlkodlaci o kterých veděl jenom on za ním jednu noc přišli
a řekli mu že prahnou po masu a krvi že už se dál živit zvířecí kořistí nebudou
s tím odešli a od té doby je nikdo nikdy neviděl, a tak tedy šel muž s velkou
mocí za svými přáteli už byl starý a umíral řekl jim že nesmí být válka mezi
vlkodlaky jinak zničí vše a že jeden člověk to může zachránit, s temito slovy umřel"
zkončil Matt svoje vyprávění.
"To je jen báchorka" zavrhl jsem to co tím myslel.
"A co když ne?? Co když jsi to ty??" naléhal.
"Nikde nebylo že ten kdo má zabránit ve výpuku války
má být jeden z nich" vedl jsem si svou.
"Tome?" zeptal se nejistě.
"Co?"
"Je v tom malej háček...už nikdy nemůžeš být normální, nedá se to vyléčit" potom smutně sklopil hlavu a nechal mě ať se tím šokem probýrám ještě pár minut.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama