Nemůžeš spát??

Chceš pusinku?:)



Image Hosted by ImageShack.us

Hrozba měsíce 3/...(zatím nevím):D
Nasuadin sen : 7/7, dopsáno
Generace vlkodlaků: 23/30, dopsáno, nezveřejněno

5. kapitola

2. srpna 2010 v 12:54 | Debbie |  Generace Vlkodlaků(můj příběh)
Moje oči se setkaly s jeho, já je radši hned zavřel a čekal.....Najednou ode mě odskočil, zavrčel a naposledy si mě prohlédl potom se rozběhl do tmavého lesa.
Pokusil jsem se vztát, kupodivu mě nohy unesly, vzal jsem plnou tašku květin,
nechtělo se mi s ní tahat, ale bylo by podezřelé že po takové době nic nenesu.
Klopýtal jsem rychle, už né bílou košili jsem si uvázal kolem hrudi
abych aspoň trochu zmírnil krvácení. Konečně jsem ho spatřil - můj dům.
Ale bohužel zrychlit nešlo, byl jsem totiž poněkud vysílený. Soustředění se na travnatou zem mi uteklo rychle. Bez povšimnutí jsem otevřel zadní dveře domu, otevřít je mi dalo trochu víc zabrat kvůli mému zranění, ale podařilo se, rychle jsem vklouzl dovnitř, nikdo tu nebyl tak jsem postavil tašku s květinami na zem a vyrazil rychle nahoru po schodech do mého pokoje, pohotově mi ruka sáhla po klíči a otočila jím. Ve stole jsem měl nějaké obvazy (dostal jsem je když jsme měly ve škole zdravotnický kurz).
Pečlivě jsem si obvázal hruď. Bolelo to a já každou vteřinu myslel že omdlím.
Po chvíli se ozvalo ťukání na mé dveře a ozval se Rosein pisklavý hlas: "Tome, máš návštěvu" a potom se její dupání rozlehlo po celém patře.
Konečně jsem zareagoval - odemkl a se sténáním sešel motající se schody(samozřejmě že jsem na sobě neměl košili od krve, hned jak jsem si obvázal obvazy rány oblékl jsem si čisté tričko).
Postava za dveřmi byla asi tak velká jako já a mě hned napadlo kdo to je - Matt.
Bylo mi dost blbě a neměl jsem na nic pomyšlení ani na svého nejlepšího kámoše
ale s neochotou jsem otevřel dveře, jeho úsměv se vléval do celého obličeje a když mě spatřil rozchechtal se a řekl: "Teda ty vypadáš ještě hůř než kdy jindy" ale pak pochopil že si ani nestežuju a když uviděl můj zelený obličej a pot stekající mi po čele přestal s žertíkama hned.
Celý svět se mi rozmazal, bylo mi špatně od žaludku a ani jsem nepocítil tvrdou ránu do hlavy o dřevěnou podlahu.....

Podle všech příznaků jsem omdlel, ale já pořád cítil. Třeba zrovna teď jak mě někdo drží za ruku, potom se mi vrátil sluch poznal jsem že ten člověk brečí a podle toho fňukání to byla Rose, pomalinku se mi otevírali oči, rozmazaný svět se zaostřoval.
Když Rose viděla že se probouzím vykřikla :"Mami, mami"
Od stolu staly dvě postavy a rychle mířili směrem ke mně.
Poznal jsem obrysy matky a…Matta!
Pokusil jsem se ho oslovit ale místo" Mette" mi vyšlo z úst nějaké nesrozumitelné slovo. "Megre" vydal můj roztřesený hlas.
Našel jsem sílu odkašlat si "Matte" vydal konečně z části povědomí zvuk mého hlasu.
"Tome" vrhl se ke mě "co jsi to vyváděl?"
"Nechte ho odpočinout" přerušil Matta neznámý hlas muže. "Asi tak za dva až tři dny by měl být v pořádku" prohlásil "A teď když dovolíte už bych šel, mám ještě něco na práci"
Pak už jsem zaslechl jen ustaraný matčin hlas "Opravdu bude v pořádku?"
"Ano, pár dní bude oslabený ale jinak je v dobrém stavu viděl jsem i horší" ujišťoval ji blonďatý muž s modrým pláštěm. Dál jsem si ho nevšímal byl jsem hrozně vysílený a tak moje smysly přestaly vnímat všechno kolem a já s jistotou usnul.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama