Nemůžeš spát??

Chceš pusinku?:)



Image Hosted by ImageShack.us

Hrozba měsíce 3/...(zatím nevím):D
Nasuadin sen : 7/7, dopsáno
Generace vlkodlaků: 23/30, dopsáno, nezveřejněno

4. kapitola

2. srpna 2010 v 12:47 | Debbie |  Generace Vlkodlaků(můj příběh)
Po poslední hodině jsem se rychle sbalil a vyrazil pryč abych náhodou nepotkal Katy
. Nohy mě nesly ke zkratce, ale já si vzpomněl na to že musím mamce koupit nějaké rostliny na skalku, tím pádem musím jít přes město.

Vešel jsem hned do prvního obchodu s obrovským nápisem KVĚTINÁŘSTVÍ,

nepřemýšlel jsem nad tím co kupuji takže jsem měl asi deset malých rostlinek

naslkádané na mých nebohých rukou a k mé smůle byla fronta ještě delší,
když jsem si uvědomil že stojím úplně na jejím konci. Tak tady budu pěkně dlouho
přemítal jsem naštvaně v duchu, nemohl jsem nic dělat jenom každych deset minut postupovat o pět centimetrů.

Chtěl jsem se podívat na hodinky, ale znemožňovali mi to kytky, které mi málem každou

chvíli spadly. Takže mi teda nezbylo nic jiného než poprosit pána přede mnou. "Pane, můžete mi prosím říct kolik je hodin?"
Hnědovlasý muž se na mě otočil a přátelsky se usmál, v ruce držel jen jedinou květinu a já mu skoro záviděl že toho nemněl tolik jako já.
"Samozřejmě" řekl vlídně a volnou rukou si povytáhl černý rukáv bundy."Přesně šest"
odpověděl a mně spadla čelist údivem, rychle jsem mu poděkoval a nakouknul z výlohy ven - stmívalo se a to dost rychle, v sedm hodin venku bude úplná tma! Potom mě napadla jedna myšlenka - půjdu zkratkou!

Bolest nohou jsem zahnal myšlenkami a ani si neuvědomil že na mě konečně přišla řada,

skoro jsem skákal do stropu jak jsem byl šťastný. Rychle jsem zaplatil a
vydal se s plnou

taškou ke stezce. Les byl poněkud tmavší a děsivější než obvykle, to mě ale neodradilo

a já se vydal po skalnaté pěšině dál. Neviděl jsem pořádně na cestu a několikrát málem spadl,

nevanul vítr, ale les šuměl jakoby mě chtěl před něčím varovat. já šel
spokojeně dál a lesu si nevšímal. Jedna rostlinka mi spadla z tašky ven a hlína nacpaná u ní se vysypala.

"Kruci" zaklel jsem, položil jsem tašku s ostatními kytkami na zem a
nabral trochu hlíny zpátky,
zastrčil kytku zpátky do tašky a najednou strnul.Moje smysli nevěděli co dělat jeden hlas

křičel přes druhej uteč, uteč, uteč! ale já se ani nehnul. To zavrčení mě přivádělo k šílenství, pomalu jsem se otočil a nevěřil svým očím - vlk, teda něco jemu hodně podobné
akorát to mělo skoro vzpřímenou postavu, o hodně mohutnější než normální člověk a jeho krásně žluté oči svítili do
dálky jako reflektory auta. V tu chvíli mě všechny myšlenky opustili,

protože ten tvor se vrhl na mojí, jenom košilí zakrytou hruď.

Pokoušet se uhnout by k ničemu nebylo a tak jsem tam jen bezhlavě stál dál. Z mého hrdla vyšlo zařvání bolestí, rychle jsem se podíval na svou hruď měl jsem na ní tři hluboké rány od jeho drápů.

Krev se mi vsákla do bílé košile. Zpanikařil jsem a moje nemotorné nohy zakoply
a já spadl na kamennou zem. Nade mnou se tyčila ta ohromná stvůra a její sliny

mi stékaly do hlubokých ran. Stál tam a připravoval se na to - prokousnout mi hrdlo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jaja Jaja | Web | 22. září 2011 v 19:19 | Reagovat

:-D Šikovná, šikovná xD
Fakt zaujímavý príbeh ;-)
Teraz už to začína byť dobré, teším sa až si prečítam ďalšie. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama