Nemůžeš spát??

Chceš pusinku?:)



Image Hosted by ImageShack.us

Hrozba měsíce 3/...(zatím nevím):D
Nasuadin sen : 7/7, dopsáno
Generace vlkodlaků: 23/30, dopsáno, nezveřejněno

3. kapitola

2. srpna 2010 v 12:45 | Debbie |  Generace Vlkodlaků(můj příběh)
Další ráno už to nebylo tak strašné, dokonce jsem si spokojeně pobrukoval a krátce jsem se usmíval. K snídani jsem si dal toast s burákovým máslem, který jsem zapil skleničkou pomerančového džusu. Po dlouhé době jsem si nageloval moje krátké, černé vlasy a opláchl si rozespalý obličej. Vyrazil jsem
poněkud brzo, ale uvědomení toho mě překvapilo tím, že aspoň nemusím chvátat. Neměl jsem to do školy daleko a užíval si svítajícího slunce. Zabráním do svých myšlenek jsem si ani nepovšiml toho že na mě někdo volá.
"Počkej, prosím" ozval se něžný hlas znovu.

Konečně mě napadlo zastavit se a otočit. Za mnou klopýtala brunetka asi tak o pět centimetrů menší než já. Když se přiblížila, viděl jsem její krásně modré oči. Tenké rty byli přetřeny leskem a řasy řasenkou.
Na sobě měla normální modré rifle a bílou bundu. Byla udýchaná a mě došlo že tu celou cestu za mnou musela běžet - byla to totiž ta holka, kterou jsem včera viděl u nových sousedů. A taky jsem doufal že nebude chodit do stejné školy jako já, podle baťohu co měla na zádech jsem se asi zmýlil. Takže mě zřejmě ta dotěrná smůla neopustila, jako bych se jí někdy zbavil. ušklíbl jsem se.
"Ahoj" pozdravila udýchaně. když ke mně došla. "Jsem Katy"
"Ahoj" odpověděl jsem konečně. "Já...jmenuju se Thomas"
"Hezké jméno" usmála se a dodala. "Jsme sousedi"
"Jo, já vím" a můj úšklebek se ještě zhoršil. "Měli bychom jít do školy a ne tady stát a čekat až zahřmí" vydal jsem rychle.
"No právě proto jsem za tebou běžela, já nevím kde je moje škola a tak trochu jsem doufala že mi ty poradíš" hlesla.
"To bys asi měla velký štěstí kdybys chodila do stejný školy jako já" zamračil jsem se. "jak se ta škola jmenuje?" zeptal jsem se a doufal že to neznělo moc ukvapeně.
Jordnova, Jordnova, Jordnova opakoval jsem si jméno školy v duchu, jen ta né!
"Hm...myslím..."zamyslela se
"Joschova?" zeptala se udiveně
"Není to náhodou Jordnova?" optal jsem se nejistě.
"Jasně, jo to je ona" rozesmála se a mě se můj úšklebek změnil v nechuť, ani jsem si nevšiml že už jsme u školy a právě vycházíme hladké schody.
"No páni, to už jsme tady?" rozzářila ještě víc svůj obličej.
"Jo" ztratila se moje odpověď pod zakřičením Mattova pozdravu.
"Ahoj" křikl jako vždy s úsměvem, nahoře u vchodu.
Neobtěžoval jsem se odpovědět hned a tak jsem počkal až vyjdeme schody."Jo, čau"
"Ou, nová tvář" udiveně pokynul hlavou ke Katy.
"Ahoj" řekla "Jsem Katy, s Thomasem jsme sousedi" usmála se na mě.
A já, jako smyslů zbavený jsem jí usměv oplatil. Hned když moje smysli zaregistrovaly co dělám okamžitě jsem toho nechal.
"To máš ale hezkou sousedku Tome" rozchechtal se "To mně
se nikdy nestane" vzdychl.
"Zvoní" slyšel jsem Pana Daiera
uvnitř na schodech, civjející po nás třech jak stojíme na prahu dveři do školy.
"Co tam děláte?" rozkřiknul se ještě víc a my se konečně pohnuli.
"Andersone, včera jste nepřišel na doučování, mohu vědět co vám do toho přišlo?" zeptal se udiveného Matta.
Ten na něj ovšem jen civěl a nic neříkal, a tak jsem se do toho vložil já.
"On...víte jeho rodiče musely ihned odjed do Londýna na pohřeb pratety Lillian a chudák Matt musel hlídat jeho mladšího brášku Jerryho.
"Smoothe" okřikl mě a jeho oči provrtávali ty moje. "Doveďte laskavě slečnu..."zvedl ruku s lístečkem. "Katy Petersonovou do třídy a omluvte tady pana Andersona, řekněte že ho pošlu až si s ním vyřídím pár nesrovnalostí" dokončil a já se musel vydat dlouhou chodbou k učebně fyziky, která byla úplně vzadu, oddělená od všech ostatních a za sebou jsem slyšel kroky mé nové sousedky - Katy Petersonovové.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama