Nemůžeš spát??

Chceš pusinku?:)



Image Hosted by ImageShack.us

Hrozba měsíce 3/...(zatím nevím):D
Nasuadin sen : 7/7, dopsáno
Generace vlkodlaků: 23/30, dopsáno, nezveřejněno

2. kapitola

2. srpna 2010 v 12:37 | Debbie |  Generace Vlkodlaků(můj příběh)
Druhý den začal ještě hůř než ten první skončil. Hned ráno jsem si vylil pomerančový džus na rifle.
"Fajn" zabručel jsem a šel se převléknout. Kvůli tomu jsem do školy přišel o 5 minut dýl.
Hodiny mi poněkud rychle utekly a odpoledne jsem na chodbě zahlédl svého kamaráda Matta.
"Čau" pozdravil jsem ho.
"Ahoj" usmál se na mě. "Těžkej den?" zeptal se.
"To je to na mně tolik vidět?" poznamenal jsem zachmuřeně.
"Vážně to chceš vědět?" uchechtl se.
"Vlastně ani ne"povzdechl jsem si a slabě se usmál.
"No tak Tome" nadával mi "Nebuď pořád tak pesimistickej."
"Já nejsem"
"Že ne?" zeptal se sarkasticky." Už si slyšel o tom výletu, který se koná tento týden?" zeptal se aby změnil téma.
"Ne" odpověděl jsem bez zájmu.
"Jede se do Liverpoolu" zvýšil hlas.
Docela mě překvapila představa o tom že bych tam jel, ale věděl jsem že pojede hodně lidí a já do nich moc nezapadal už jen svým tichým, naštvaným chováním.
"Já nejedu určitě" zavrhl jsem to nakonec.
"Proč?! Pojeď! řekl "Pojedou všichni".
"A právě proto nejedu" odsekl jsem mu.
"Jak chceš" řekl tiše a já mu viděl v očích zklamání.
"Už půjdu domů" oznámil jsem mu, sbalil si věci a vydal se po kamenných, studených schodech školy ven, tam jsem se rozběhl po strmém kopci, který vedl k lesní cestě kterou jsem miloval, vždy voněla lesem a energií pochvíli se cesta změnila na kamenitou.
Velmi nerad jsem chodil přes hlučné město a ještě lepší na téhle cestě bylo to, že vedla ne středem, ale vlnila se za vším tím smogem a smradem z velkých aut a taky vedla přesně k mému domu - samozřejmě taky ze zadu. Cesta utekla a já skoro litoval že šel tak rychle za pár minut se vynořili zadní dveře domu, já je otevřel a vešel dovnitř.
"Ahoj" pozdravila mě Rose.
"Sbohem" odvětil jsem jednoduše, rychle vyběhl dřevěné, vrzající schody vběhl do pokoje a otočil klíčem. Bezmyšlenkovitě jsem si lehl do postele. Po chvíli jsem začal přemítat o dnešním dnu, který byl nespravedlivý vůči Mattovi. Po několika minutách ticha dole bouchly dveře.
"Ahoj" křikl hlas patřící Rose
"Ahoj zlatíčko" slyšel jsem matku. "Už je Tom doma?"
Rose zřejmě řekla že ano, zas tak moc jsem dolů neslyšel, potom se ozvalo tiché dupání po schodech a o chvíli později ťukání na mé dveře.
"Tome?" ozval se matčin hlas.
A já místo odpovědi stoupl a šel otevřít zamčené dveře, dvakrát v nich luplo a potom se s mírným vrzáním pootevřeli.
"Už si to viděl?" usmála se na mě
"A co jako?" zeptal jsem se.
"No přece to že máme nové sousedy, z tvého pokoje je jim vidět na zahradu i terasu, no jen se podívej sám" mrkla na mě."Viděla jsem přijíždět stěhováky" podotkla ještě před tím než se zase vrátila dolů k Rose.
"Mají dceru" křikla na mě ze zdola."Podle toho jak vypadá je asi stejně stará jako ty" dodala.
"Hmm" zabručel jsem, ale zřejmě mě ani neslyšela. Všimnutí toho že se mi zase

zhoršila nálada jsem zjistil až když jsem se podíval ven z okna. Bezva, když tady

byl takovej krásnej klid tak ho musí zkazit nějaká emigrační rodina. Jen jsem doufal,

že ta holka která právě teď vycházela z domu s úsměvem na rtech pro další,
menší krabici, nebude chodit do stejné školy jako já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jaja Jaja | Web | 20. září 2011 v 17:49 | Reagovat

=)
Tom sa mi zdá tak trochu bez nálady :-? :D
Ale inak chválim, píšeš pútavo a zaujímavo... idem čítať ďalej :-D

2 Cyrill Cyrill | Web | 1. listopadu 2012 v 20:53 | Reagovat

Kapka lásky je víc než vodopád zlata.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama