Nemůžeš spát??

Chceš pusinku?:)



Image Hosted by ImageShack.us

Hrozba měsíce 3/...(zatím nevím):D
Nasuadin sen : 7/7, dopsáno
Generace vlkodlaků: 23/30, dopsáno, nezveřejněno

16. kapitola

4. srpna 2010 v 16:28 | Debbie |  Generace Vlkodlaků(můj příběh)
Divné sny, křičím, bojím se, utíkám a nakonec…..padám, do hloubky, do tmy, do pekla. Probudím se, udýchaná, zpocená, prohrábnu si vlasy rozklepanou rukou, zase si lehnu, jen zavřu oči sny se vracejí, rychle je otevřu, nestihla jsem to, sny mě pohltili.
Bolest, v pravé noze, probouzím se vlastním křikem. Odhrnu peřinu, krvácí mi noha. Panikařím, prudce vydechuji. Z očí mi stékají slzy. Rychle si nohu obvážu látkou. Jdu k oknu.
Slyším hlas "Pomoc nám Katy" šeptání mě přitahuje čím dál víc. Otevírá okno, hlas mne strhl dolů. Padám, přesně jako ve snu.

Otevřu oči, ležím na posteli, nic mi není, napadlo mne. Hnusný sny, proklínala jsem je v duchu. Odhrnula jsem peřinu a vykročila k oknu. Otevřela jsem ho, nic zvláštního se nestalo, příjemný vánek ovál kolem mě. Já ho nadšeně vdechla. Chvíli jsem tam jen tak stála a dívala se na černou oblohu. PO chvíli mne to přešlo a chtěla jsem zavřít, přivírala jsem okno, to se ale znenadání zaseklo, nešlo zavřít a tak jsem ho zase otevřela abych viděla čemu zavření okna překáží. Zarazila jsem se, uviděla jsem černou osobu, krčící se přesně pod výklenkem dveří do sklepa. Vyděšeně jsem ucukla, při tom se postava napřímila a promluvila "Zdravím vás paní" řekla. Já se štípla abych se přesvědčila jestli to není další sen.
Nic, neprobudila jsem se a tak jsem té postavě (podle hlasu mužský) odpověděla : "Dobrý večer, kdo … jste??"
"Rozhodně ne nepřítel" odpověděl.
"Jak to myslíte? Nechápala jsem.
"Všechno se brzy dozvíte" usmál se.
"Promiňte asi jste.."
"Už žádné další otázky" utvrdil mě. "Teď vás prosím pojďte se mnou".
Když to vyslovil, couvla jsem od okna, v mžiku stál přede mnou. Začla jsem se bát, ale když se zase usmál, moje obava klesla. Blížil se ke mně a pošeptal mi do ucha "To vy jste vyvolená, ne on".
V tu chvíli jsem přesně nevěděla co tím myslí, ale neměla jsem čas se tím zabývat , protože mě chytl kolem pasu a vyskočil se mnou oknem do tmavě noci. Sevřel se mi žaludek. Trhalo to se mnou z jedné strany na druhou. Cítila jsem strašně velký tlak. Jako bych se ztrácela a znovu objevovala, všude kolem se to míhalo různými místy. Až pak, vynořili jsme se v prázdné smradlavé ulici.
Ještě mě ani nepustil a řekl " Jsme tu špatně" a hned to začalo na novo.
Další místa míhající se kolem. Až potom to správné, nevím jak jsem to poznala, ale určitě to bylo ono. Zarostlé ulice se krčili aby je hustá mlha nepohltila. Vydali jsme se na cestu a velmi zrychlili, už jsem se radši na nic neptala. Pokud se dalo, co nejvíc jsme se vyhýbali hlavním ulicím a poršmejkávali se jenom postranními uličkami a průchody, až se konečně vynořili u malých kamenných schodů.

Muž, nebo spíš chlapec , jak jsem si teď všimla v podivném světle něčeho krásného, byl velmi mladý asi tak jen o dva roky starší než já. To podivné světlo připlulo až k nám a sedlo si mi to na ruku, nehřálo spíš příjemně chladilo, byla jsem tím fascinovaná, padli jsme si s tím podivným světýlkem do oka, po pár minutách se vzneslo a odplulo za ostatními.
Chlapec co mne sem přivedl už čekal u brány a zajímavě si mě prohlížel. Rychle jsem vyběhla posledních pár schodů směrem k němu a chabě se a něj usmála.
"Vítám vás na našem sídle" upřel na mne oči.
"No víte … " začala jsem, ale on mě v mžiku přerušil.
"Na vaše otázky se vám dostanou odpovědi."
Vyšli jsme menší kopec a před námi, z ničeho nic, se zjevil velikánský kamenný hrad. Velká brána se otevřela a kolem nás ovál proud chladného větru. Vstoupila jsem na kamennou, vlhkou podlahu a pokračovala na velké prázdné náměstí. Cítila jsem chlapcův pohled na mých zádech a promluvila.
"A jak se vlastně jmenuješ?"
"Nicolas" odpověděl.(Skoro jsem se divila že neřekl ať mlčím).
"A dál?" zeptala jsem se netrpělivě.
"Admons".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Špindíííra=D Špindíííra=D | 4. srpna 2010 v 23:32 | Reagovat

Noo a dalšíí dny v napětíííí...kruciiiiš :-(  :-(  :-(  :-? ....citujii:   sem s toho celá unešenááá :-P  :-)  :D  :-P  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

2 Aduška Aduška | 9. října 2010 v 15:11 | Reagovat

Veľmi zaujímavé ;-)

3 Jaja Jaja | Web | 25. září 2011 v 0:51 | Reagovat

Napätie sa stupňuje :D
Som zvedavá čo bude ďalej :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama