Nemůžeš spát??

Chceš pusinku?:)



Image Hosted by ImageShack.us

Hrozba měsíce 3/...(zatím nevím):D
Nasuadin sen : 7/7, dopsáno
Generace vlkodlaků: 23/30, dopsáno, nezveřejněno

15. kapitola

3. srpna 2010 v 13:34 | Debbie |  Generace Vlkodlaků(můj příběh)
Překvapilo mne když se ke mně Katy stavila. Bylo to s ní skvělé odpoledne,

Ale když mi Pan Admons svým chováním ke Katy oznámil že se mu vůbec

Nelíbí, stuhnul jsem a ani jsem se s ní nestačil rozloučit.
Bylo to asi nějak takhle : když jsem vracel klíčky, ucítil jsem špatný pocit, horší

než co jsem kdy cítil - bylo to studené, mrtvé a zlé - něco jako smrt. Přešlo mne to po pár minutách, když jsem se vracel Pan Admons mě prudce chytl za ruku a tím mi naznačil že se něco děje, taky tím že vrhl vražedný, ale zároveň zajímavý pohled na udivenou Katy, potom rychle promluvil že je na čase jít, otočil se a mně nezbývalo nic jinýho než se šourat za ním.
Zastavili jsme se asi tak dva kilometry od našeho domu. Na zelené louce, která jako by

neměla konce, uprostřed byli zapíchnuté dva meče lesknoucí se do sluneční záře, když jsme k nim došli, Pan Admons si jeden vytáhl a mávl s ním do vzduchu. Pobídl mne ať si vezmu

ten druhý a já
se s hrdostí chytl rukojeti, ale nečekal jsem jeho velkou tíhu a musel jsem si pomoct druhou rukou, abych ho vůbec zvedl. Pan Admons se lehce zasmál, když viděl jak mi to jde.
"Výpadů je několik" poučil mne "I když si bojovník někdy máchá mečem jak se mu zlíbí, takže tě nebudu učit nějaká složitá tvrzení, prostě po mne zopakuješ co ti ukážu a budeš se snažit co nejvíce si to zapamatovat."
Takže jsem se po celý zbytek pobytu na louce věnoval spíš svému mozku než tomu jestli dobře držím meč a nevyvracím ho do strany.
Jednou v souboji jsem vážně myslel že mne jeho meč propíchne , ale vždy jsem se kvapně vyhnul, avšak jednou jsem to štěstí neměl, když jsem zrovna nedával pozor Chrisopher po mne máchl mečem a já ho jen tak tak vykryl, ale to se mi vymstilo jelikož můj meč odrazil a ten se odkutálel aspoň tři metry ode mě. Ten jeho mi přiložil na můj krk a já se vzdal.
"Nikdy se nesmíš vzdát" upozornil mě tvrdě.
"Nějak jsem … neměl na výběr" vydal jsem ze sebe udýchaně.
"Vždy si může vybírat" oznámil "Boje beze zbraní jsou účinnější, tak stávej, prát se snad umíš." mrkl.
Já si stoupl a připravil si před sebe pěsti.
"Hmr… co to děláš?" zeptal se, když jsem se ještě ke všemu začal pohupovat ze strany na stranu. Až pak mi došlo jak směšně musím vypadat a hned jsem toho nechal. Ale než jsem se stihl vzpamatovat, ucítil jsem strašnou bolest, padl jsem na zem a začal vykašlávat krev a s ní i jeden můj zub.
"Kruci … proč, proč jste to udělal?" mumlal jsem ochromeně.
"Naučit se bojovat, bolestivé je a jestli ti chybí ten zub, do zítřka doroste". Konstatoval klidně.
Já se mezi tím zvedl. Chtěl jsem se k němu otočit čelem, ale on mi to zkazil tím že se proti mně vrhl a nabral mne jako beran.Já se začal soustředit a úderama na hlavu, jsem ho ze sebe pomalu dostával. Bez myšlenkovitě jsem chtěl zasáhnou jeho levou tvář, bohužel se mi to nepovedlo. Chytil mi ruku a otočil jí tak moc proti až mi vykloubil rameno.
Zařval jsem a znovu padl na zem. Zkroucenou ruku jsem nechal ležet volně podél těla. Tekly mi slzy, kňučel jsem bolestí a druhou rukou se zarýval do země jako by mi to mohlo pomoct.
"Stávej!" poručil mi Pan Admons. Bylo mi na zvracení, zelená louka se semnou houpala sem a tam.
"Asi, budu zvracet" řekl jsem a bezvládně svěsil hlavu k zemi, muselo to zapůsobit neuvěřitelně věrohodně, protože Pan Admons ke mně rychle přiběhl. Až byl nakloněný přesně nade mnou, prudce jsem zvedl pravou nohu a udeřil ho mezi nohy. Nedával pozor a to já potřeboval, zasáhl jsem ho do těla, něco křuplo, ale já tomu nevěnoval příliš velkou pozornost. Potom jsem ho velmi tvrdě uhodil do čelisti, a nakonec jsem ho nakopl někam pod žaludek.
Vyčerpaně padl k zemi a já se začal usmívat.
"Konec boje" prohlásil přidušeně. Sedl si a já vedle něj.
"Zlomil jsi mi žebro" řekl s údivem.
"Jo a vy mně vykloubil rameno" stěžoval jsem si.
"Takže zatím jedna, jedna." usmál se.
Chybí mi zub" řekl jsem naštvaně a ukázal na bílou věc v trávě.
"Já mám posunutou čelist a málem zlomenou pánev" po těchto slovech si čelist nahodil zpátky. Překvapeně jsem se prohlédl. "Nic víc mi není"
"Prohrál jsem" řekl sklesle "Dobře" pochválil mě " Teď ti zpravím to rameno" dodal a já jsem se ušklíbl, ale než jsem mohl zaprotestovat prudce mi s celou rukou škubl a já zase zařval a trochu se mi začala motat hlava. Po pár minutách odpočinku mě rameno bolet přestalo. Málem jsem zapomněl že máme uzdravovací schopnosti, no i když jakoby ti někoho překvapilo. "Fajn, dnešní výcvik je u konce, tak pojď" zvedl se a kráčel směrem odkud jsme přišli. Já šel spokojeně vedle něho. "Můžu se vás na něco zeptat?" prolomil jsem směšné ticho kolem.
"Hm?" zabručel Pan Admons.
"Počítá se i kopanec mezi nohy?" rozchechtal jsem se a Pan Admons na mne nasadil vražedný pohled. Potom se začal smát a spiklenecky dodal "Počkej zítra" a já škodolibě řekl "Nemůžu se dočkat".


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Špindííra=D Špindííra=D | 4. srpna 2010 v 11:32 | Reagovat

Míšííííííc....chtělo by to dalšíí kapitolůůůůů :-)  :-)  :-)  ;-) ...už to mám všechno přečtenýýýý :-P  ;-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

2 Debbie Debbie | Web | 4. srpna 2010 v 16:32 | Reagovat

Ty?? :-D  :-P

3 Špindíííra=D Špindíííra=D | 4. srpna 2010 v 23:26 | Reagovat

Já ti dám žeee su nákje spam:D:D

4 Jaja Jaja | Web | 24. září 2011 v 23:15 | Reagovat

Vydarené xD
Úžasný príbeh :D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama