Nemůžeš spát??

Chceš pusinku?:)



Image Hosted by ImageShack.us

Hrozba měsíce 3/...(zatím nevím):D
Nasuadin sen : 7/7, dopsáno
Generace vlkodlaků: 23/30, dopsáno, nezveřejněno

11. kapitola

2. srpna 2010 v 13:26 | Debbie |  Generace Vlkodlaků(můj příběh)
Po tom už jsme si jenom povídali a překvapivě se do konverzace
zapojil i Matt.
Pan Admons mi vysvětlil nějaké jejich zvyky, jako že mají vždy všichni
každý měsíc společnou večeři, potom mi taky vysvětlil kdy je nutné shromažďování, v případě výpuku války nebo nových členů.
Také jsem se dozvěděl to že se nemění jenom o úplňku jak to je někdy
v bájích a pohádkách, tady úplňek nemá s přeměnou nic společného, ale
dostávají se do stádia, která se nazývá naturie. Mají neuvěřitelnou sílu
při které se kontrolují jenom oni sami, nikoho jiného neposlouchají,
i když muž o které jsme se zmínily už před tím tu moc měl.
Řekl mi také to že se vlkodlaci nemůžou proměňovat na světle ani slunci,
Kdyby to zkusily, zabilo by je to. Potom mi podal pár správ jak bych se správně měl chovat k samotné generaci, já jen zamyšleně pokyvoval hlavou a když řekla že vlastně mluvit nebudu muset, jenom tehdy když se mě na něco
zeptají, tak mi spadl kámen ze srdce.
"Ale kdyby jsi něco chtěl opradu říct, prvně si to pořádně promysli." řekl vážněji než bylo třeba.
"Budou se tě ptát hlavně na to podstatné jako : jak umíš bojovat,
styl boje, ale i primitivní věcoi třeba shromažďování a zvyky které budeme probírat ještě hodněkrát, vlastně to bude něco podobného jak kdyby jsi se
připravoval na písemmku." mrkl
"Také projdeš psychickou zkouškou" pokračoval "Tam se zahrnuje
vyjednávání s nepřítelem" chvíli se odmlčel a zřejmě vycítil můj strach.
"Neboj, všemu tě naučím!"
Hodiny utíkaly rychle a než jsme se nadáli bylo kolem osmé.
"Děkuju, mi už půjdeme" řekl jsem pevně a na Mattovi bylo vidět velkou úlevu.
Pan Admons překvapeně vzhlédl a když uviděl kolik je, málem vyprskl
čaj který popíjel po dobu diskutace, potom rychle stoupl odnesl čaj upravil si plášť pyšně řekl že má rande a že cestu snad najdeme sami, než jsem se nadál vyskočil otevřeným
oknem do tmavého večera.
Já se jen pobaveně díval do tmavého obdelníku, kterým sem vál čerstvý vzduch.
"Takže, půjdeme?" ozval se Matt.
Já jen přikývl a vydali jsme se na cestu.
Pár věcí kudy jít jsme si zapomatoval a tak jsme šli podle mých, né moc
důvěrných stop.
Párkrát jsme zabloudili a museli jsme se vracet, ale jak se říká ve dou se to lépe táhne a tak is pomocí Matta jsme došli na místo kde nás před několika hodinami potkal Pan Admons.
Odtud k Mattovi domů už to nebyl problém.
"Vůbec se mi tam nechce" poznamenal jsem zachmuřeně.
"Kam" zeptal se Matt zatím co odemykal domovní dveře.
"Domů" vyšlo ze mě s povzdechem.
"Můžeš přespat u nás" usmál se.
"To bych moc rád, ale když přijel táta a mamka měla naplánovanou oslavu na jeho návrat...tomi nedovolí"
"Ale zavolat domů můžeš, za pokus nic nedáš" řekl a mě se o trochu zvedlo sebevědomí.
Vešli jsme dovnitř kde byla slyšet hrát televize, Matt křikl pozdrav a začal stoupat po schodech do druhého patra, v malé chodbě se ze dveří vynořila
Katharin - Mattova matka. "Ahoj kluci" usmála se.
"Dobrý večer" pozdravil jsem, zatím co Matt jenom zvedl ruku.
"Tom u nás dneska přespí"sdělil jí Matt, když jsme seděli u něho v pokoji.
Nic na to neřekla jenom pokrčila rameny a naskládala mu na stůl vyprané prádlo.
Tom mi mezitím hodil mobil a já zpaměti vytočil matčino číslo.
Zvonilo to jendnou, dvakrát a potom se ozval její překvapený hlas.
"Prosím?"
"Ahoj mami tady Tom".
"Ou, Thomasi kde jsi?"začla hned zprudka a já i když jsem jí neviděl jsem poznal že se mračí.
"Promiň mami, byl jsem s Mattem za jedním známým a někaj jsme ztratili pojem o čase"
"No dobrá" změkčila hlas "Tak už pojď domů, taťka se na tebe nemůže dočkat".
"No víš mami, my jsme si s Mattam říkali že bychom si nechtěli kazit večer tím že půjdu domů a tak...nemohl bych tady přespat?"
Ve sluchátku bylo chvíli ticho potom se ozvala, tentokrát smutněji "Tak dobrá, dobrou noc" a zavěsila.
J á poraženecky hodil mobil vedle sebe na postel.
"Nedovolila ti to?" ozval se Matt.
"Jo, překvapivě dovolila" odpověděl jsem.
"Tak to je super...nebo ne?"
"Jo, neměl bych si tím lámat hlavu, přece jen mám jiný strarosti".
Matt zatleska a světla připevněná na zdech se rozsvítila, potom jsme
z druhého pokoje pro hosty, přinesli postel a dali jsme jí vedle Mattova
nočního stolku.
Posunuli jsme komodu s televizí tak, abychom na ní dobže viděli a Matt
zmáčkl na ovladači číslo, které mu přišlo pod ruku.
Na obrazovce se objevila známá reportérka Laura Hannygenová a
vyprávěla o zmizení dvou lidí v blízkém městě, skoro tak velkém jako Blackpool, zvaném Preston.
Moc jsme tomu nevěnovali pozornost, ale v tom okamžiku kdy pornesla slova:
"Podle policie to bylo velmi silné a chytré zvíře, které za sebou zanechalo jen
drápy vyritý znak".
Po tomhle se mě i Mattovi rozbušili srdce.
Zmateně jsme se na sebe podívali potom zpátky na obrazovku, kde právě ukazovali vyritý znak v kameni.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama