Nemůžeš spát??

Chceš pusinku?:)



Image Hosted by ImageShack.us

Hrozba měsíce 3/...(zatím nevím):D
Nasuadin sen : 7/7, dopsáno
Generace vlkodlaků: 23/30, dopsáno, nezveřejněno

1. kapitola

2. srpna 2010 v 12:33 | Debbie |  Generace Vlkodlaků(můj příběh)
Jmenuji se Thomas Roberts Lewis. Bydlím v Blackpoolu, který je severně od

Liverpoolu, kde jsem za těch svých patnáct let byl jenom jednou.

Mám mladší sestru, je jí teprve devět let, poslední dobou mě hodně štve, ale někde hluboko ve mně vím že jí mám rád.
Jmenuje se Rose a bohužel jí musím každou středu hlídat, protože naše matka je v práci a táta odjíždí na služební cestu do Londýna.
"Nesnesl bych dalšího sourozence" povzdechl jsem si naštvaně.
"Má tě ráda, měl by jsi to ocenit" slyšel jsem matku z kuchyně, která zřejmě umývala nádobí,


protože se každou chvíli ozval zvuk cinkajících sklenic a tlukot talířů.
"Jo, jasně, je o šest let mladší než já, nemůže se mnou chodit ven a nebo hůř, dělat to co já". Mračil jsem se.
"Radši bys měl jít spát" podotknula důrazně " Zítra jdeš do školy".
Tak na tohle jsem až do teď nepomyslel, absolutně mi zhoršila náladu.
Zasténal jsem a zvedl se z pohovky "Fajn" poznamenal jsem s úšklebkem na rtech.
"Dobrou noc" křikla na mě.
"Hmm" zabručel jsem a pomalu se odebíral do svého pokoje. Když jsem se k němu

přiblížil, uslyšel jsem v něm nějaký hluk. Prudce jsem otevřel dveře "Co tady děláš?!"

rozzuřil jsem se. "Nic" řekla vylekaně roztřeseným hlasem Rose.
"Zase se mi hrabeš ve věcech?! Křičel jsem na ni.
Thomasi, co se to tu děje? slyšel jsem za mnou matčin hlas.
"Nemá tady co dělat" procedil jsem skrz zuby.
"Něco jsem ti o tom už dnes říkala" povzdechla si "Pojď Rose, půjdeme spát" vůbec jsem jí nepoznával když mluvila s ní a když se mnou, na mě byla vždycky protivná, za to na ni, nikdy.
Všechno se točilo jenom kolem Rose, někdy jsem si myslel že sem vlastně vůbec nepatřím, teda spíš jsem si tak připadal.
Když konečně odešli, zamkl jsem dveře a unaveně lehl do postele. Hlavou mi vířilo tolik myšlenek. Mají jí radši než mě, kdybych se ztratil ani by jim to nebylo líto, nesnáším to tady. Máš je rád vůbec ty?
Ta poslední mě zmátla a tak jsem je radši všechny vyhnal pryč z hlavy. Únava byla pryč, ale stejně jsem zhasnul a pokoušel jsem usnout z toho mě vytrhlo klepání na dveře "Už spím" řekl jsem bez přemýšlení.
"Zlato já vím že se zlobíš" ozvala se matka za dveřmi.
Jak mi to řekla? Zlato? Podivil jsem se v duchu.
"Zkus být na ní milý"
"Já jsem" odsekl jsem. "Víc už to nejde"
"Jak myslíš" odpověděla "Hezké sny" řekla ještě, když už jsem slyšel její rychlé kroky mířící pryč.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jaja Jaja | Web | 20. září 2011 v 17:02 | Reagovat

=) Pekný príbeh
Dobre to začína, myslím že to bude zaujímavé ;-)  :-D

2 Seléna Seléna | Web | 24. dubna 2013 v 9:23 | Reagovat

první kapča vypadá velice zajimavě.. rozhodně jdu číst dále...:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama