Nemůžeš spát??

Chceš pusinku?:)



Image Hosted by ImageShack.us

Hrozba měsíce 3/...(zatím nevím):D
Nasuadin sen : 7/7, dopsáno
Generace vlkodlaků: 23/30, dopsáno, nezveřejněno

Jednorázovka ;)

1. ledna 2013 v 18:56 | Debbie
Abych nezapomněla, tak i lidem co na tenhle blog nezapomněli a všem kdo ho navštíví přeju Úspěšný Nový rok 2013 :) ..
Jinak jednorázovka z nudy a z menší inspirace jednoho filmu.


Byla mi zima, stoupala mi pára od pusy a já vlastně ani pořádně nevěděl co tu dělám. Věděl jsem hodně věcí, jako například že mě chce někdo zabít a zprovoznit mě ze světa, ovšem otázky kolem toho jako proč to chce udělat a k čemu mu to bude mi nebyli až tak jasné. Seděl jsem v temném lese, opřený o jeden z kmenů stromu a soustředil jsem se na to moc se netřást. Upřímně v mínus 10 °C mi to moc nešlo. Cítil jsem jak mi na stehno tlačí zbraň a přejel mi mráz po zádech. Poldové věděli že ten kto po mě de, mě chce zabít, já zase věděl to, že vím něco co on ne. Měl jsem to vtisknuté do paměti hned potom co se mi do ruky dostal rodinný prsten, který v sobě měl zvláštně nabytou nadpřirozenou energii. Ten prsten do mě něco přenesl, ukryl to ve mě a já jsem teď kvůli tomu lovná zvěř. Bál jsem se pohnout. Nikdo z mých lidí co byli při mě nevěděli že mě dnes přepadli u mě doma. Nemohl jsem nic dělat jen vzít zbraň a utéct. Teď sedím po tmě v lese a klepu se zimou. Potřeboval bych se urychleně dostat na policii, a taky by se tak stalo kdyby mi ten parchant co po mě de nezničil skoro celej dům a k tomu všemu i můj telefon. Byl jsem vydanej na tenhle les, na mou zbraň a na sám sebe. Uslyšel jsem hluk a co nejpomaleji jsem stoupl a připravil si zbraň do ruky, zhluboka jsem se nadechl a koukl se před sebe kudy by se dalo utíkat a nezakopnout. Naštěstí pro mě svítil měsíc, takže jsem dobře viděl, naštětí pro něj, on uvidí mě. Studený pot mi stékal po spánku a já se bál že ta malá kapička mě prozradí. Absolutně nevím co je to za tvora, bytost nebo jak to nazvat, ale jak vojáci, kteří s podobným bojovali tak já věřím že on se zabít dá. Odjistil jsem zbraň, pár metrů ode mě něco křuplo, zasyčelo a znovu utichlo. Mě se rozbušilo srdce, díval jsem se před sebe a odpočítaval v duchu za jak dlouho vyběhnu, když tu náhle pár metrů ode mě jsem uslyšel něco pípat a než sem se nadál ozval se výbuch, odletěl jsem pár metrů pryč a v uších mi nesnesitelně pískalo, stiskl jsem zbraň a ohromený tím vším sem se vyhrabal na nohy a rozběhl se pryč. V duchu jsem si nadával že vybrat les jako místo na ukrytí zas tak dobrej nápad nebyl. Uši se mi pořád nezotavili, takže jsem neslyšel jestli mě někdo pronásleduje a v tu chvíli bych se radši ani neohlížel. Cítil jsem svoji popálenou paži, ale bylo mi to jedno, věděl jsem že se musím dostat k nejbližšímu telefonu a zavolat na velitelství, kde ví že jsem člověk po kterém tihle tvorové jdou. Moje nohy mi připadali lehké a já se cítil tak jedinečně rychlý jako ještě nikdy. Zahlédl jsem světlo, moje uši si začali znovu přivykat a ja lépe slyšel. Asi 50 metrů mým směrem končil les, v mojí duši se rozhořel plamínek naděje, zrychlil jsem, ale bylo mi to k ničemu. To jsem zjistil až jsem už byl skoro venku. Něco mi narazilo do ramene, celým tělem mi projely bodavé křeče, ztratil jsem rovnováhu a spadl na zem, vykřikl jsem a začal s sebou cukat. Z očí mi vyhrkli slzy a já řval a řval, kopal kolem sebe a myslel si že mi to k něčemu bude. Byl to zvláštní pocit. V mém rameni se něco odporně hýbalo a při každém pohybu, jsem myslel že umřu. Hlavou se mi honili myšlenky typu co se asi bude dít, až se proberu. Když mi v rameni odporně zabzučelo a do těla se mi vlila taková bolest, že jsem si myslel že se dotýkám snad nějakého drátu pod elektrickým napětím, nezvládl jsem to a moje tělo ochablo a já omdlel.
 

Pořád živá!

16. prosince 2012 v 10:17 | Debbie
Přijde mi to strašně divný sem psát po tak strašně dlouhý době :D ... ale vím že by mě to potom mrzelo, kdybych sem nenapsala. Jo mám svůj blog ráda, i když už ho mám strašně dlouho a i když je víc než několik měsíců naktivní. Napadlo mě sem zajít a mrzknout se, jak to tady vypadá a jak se tak dívám nic se nezměnilo, což mě docela uklidnilo :). Kdyby jste se někdo ozval a ten někdo by se díval na The vampire diaries .. tak jak se vám líbí Elena jako upírka spojená s Damonem? :P Jinak sem přidávám jednu skvělou písničku, práve The vampire. Jinak je to v části kdy Klaus zabíjí všech 12 hybridů.

Nemožné...

26. července 2012 v 17:39 | Debbie
Čaute lidi, tak jo absolutně nevím co mám psát ale nějak mi je to teď jedno :D .
Dnes je 26.7 2012 a svátek má Anna a Anita.
Tak coo lidi zúčasníte se Benátský noci?? Jestli jo tak vám fakt závidím ;) to já jedu v sobotu na Harťál do Hartvíkovic doufám že to tam nebude na hov... Ale to snad nee ;)
Jinak jsem tak přemejšlela nad tím jak se zbavit chuťi na cigaretu a došla jsem k takovýmu závěru, že čím dýl jsem nad tím přemejšlela tím větší jsem měla chuť :D.
Nekuřáci říkají zkurveín kuřáci... upřímně nevím proč... navíc i já jsem si kdysi říkala že v životě s kouřením nezačnu :D ... a nakonec s cígem je to větší pohoda než mít jenom pivo. A ... nekuřákům nezávidím. Jestli si myslí že uběhnou větší vzdálenost než kuřák tak se rozhodně pletou. Jelikož já kdybych nekouřila tak neuběhnu nic :D No nevím co tady valím ale aspoň nějakej článek. Fajn necháme kuřáky a nekuřáky bejt.
Jo a ještě jsem chtěla zmínit... viděli jste teď v poslední době Justina Biebera?? Jelikož já ho nesnáším, protože zpívá jak holka..tedy aspoň tak zpíval ale ... jakmile vyrostl má úžasnej hlas.. už není jak holka... a navíc mu to děsně sluší ! A bacha.. to ho nemám ráda ! Jenom říkám že se krutě změnil a změnil se rozhodně k lepšímu ale néé že bych ho zbožňovala. A navíc věděli jste že má 6 tetování? Já ne :D... Víte ža takhle mladý hvězdy to moc v životě nevydrží. Začnou fetovat a nazdar, takže bacha Justine.
Tak i když ho nemám moc v lásce, ho sem dávám. ;) Jo a ještě bůh ví proč ale v tomhle videoklipu mi připomíná Stefana z The vampire.. :D... nechápu proč :D
 


Dlouhá pauza

12. července 2012 v 11:49 | Debbie
Ahoj lidi, omlouvám se. Čas sice byl ale nálada ne. Nevím ani proč a je mi to líto, jak si čtu ty starý komenty tak si říkám že se tenhle blog už asi nikdy nerozjede. No zkusím to nějak oživit, ale nejsem si jistá jestli se dokopu sem přidávat každej den články. Jinak je léto, ale část mý mysli si nějak pořád nechce připustit že jsou prázdiny, prostě mi to tak nepříde, čekala jsem od toho víc, tak snad se vám prázdniny zatím daří líp než mě. ;) S podravem Debbie.

HOKEJ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

19. května 2012 v 13:50 | Debbie
Tak co lidi koukáte se na MS na Hokej? ... Naši hráli skvěle všechny zápasy, a Švédům to natřeli s přehledem, pěkně je zatlačili do kouta a čtvrtfinále třetím rokem přešli bez úhony. Vrátila bych rok 2010, když jsme byli Mistři Světa a byli mezi námi Rachůnek, Jan Marek a Josef Vašíček. Všichni byli v pohodě a celej národ oslavoval ještě dlouho potom co mistrovství skončilo. Dnešní zápas se Slovenskem bude asi velmi zvláštní vzhledem k situaci, kterou jsme na MS letos měli. Hráli jsme proti Rusku a dvakrát proti Švédsku, to dokazuje že jsme rozhodně silný tým. Dále nás měli na mušce Norové a Němci a né zdaleka všichni věřili že se letos znovu dostaneme tak daleko, možná tomu nevěřili ani samotní hráči. Netuším jestli letos budeme mít titul, ale i kdyby ne, medaili si doufám i tak zasloužíme! Hodně hráčů odmítlo přijet. Letos se na národní tým vykašlali. Chápu, mistrovstí je těžká věc ale neměli by odmítat reprezentovat Českou republiku! Většina čechů je totiž hrdá na to že jsou češi a oni by měli být taky!
Držim palce kluci! S láskou, Debbie

Inheritance a Paolini v Praze!

24. dubna 2012 v 13:20 | Debbie |  Eragon, Eldest, Brisingr
Tak fajn lidi, nikdy jsem si nemysela že Inheritance, neboli odkaz dračích jezdců 4, skončí tak jak skončil. Fandila jsem jak Murtagovi s Nasuadou tak (a těm o hodně víc) Eragonovi s Aryou. Bohužel, jako vždy se to podle mých představ nekonalo. Myslela jsem si že už od začátku Eragon a Arya k sobě patřili, ale když jsem si četla pár zbývajících a tím poslední stran Inheritance, nemohla jsem uvěřit k čemu se Paolini rozhodl. Samozřejmě posléze jsem ho pochopila, bylo to to nejlepší rozhodnutí jaké mohl udělat. Zatahat čtenáře za srdce a napsat o Eragonovi že opouští Alagaësii a už se nikdy nevrátí. Zasáhlo mě to a četla jsem si poslední kapiolu pořád dokola jako kdyby na konci dopadla jinak :D :). Tak trochu jsem nemohla uvěřit že další díl už nebude a byla jsem z toho strašně zklamaná. Ovšem mi zlepšilo náladu to, že Christopher bude psát další knihy, sice ne o Eragonovi, ale třeba, jak on sám zveřejnil o Alagaësii, což mě potěšilo. Navíc po 12 letech psaní ODJ by mě jako spisovatele hluboce zasáhla skutečnost že svoje úžasné postavy najedou opouštím. Strašně moc bych se s ním chtěla sejít a hrozně závidím lidem, kteří bydlí blízko Prahy, protože milí fanoušci, jak už jste se možná někde dočetli Christopher Paolili navšítí Prahu !!! 3.-6. Května 2012. 5. května se bude konat autogramiáda v Paláci knih Lurox ! HROZNĚ MOC bych se tam chtěla jet podívat a dostat od něj autogram do Inheritace! :( Jenže bydlím moc daleko... Snad se vám, kteří ho milujete tak jako já a ostatní fanoušci podaří tam jet :), Vaše Debbie. (PS : Navíc dočtení ODJ, mě Paolini přesvědčil o přepsání Generace, vymyslím jí úplně jinak a děj se nebude odehrávat tak jak se odehrával. Dělejme jako že to co mám zde zveřejněné, vůbec neexistuje :))

Inheritance

6. dubna 2012 v 16:14 | Debbie |  Eragon, Eldest, Brisingr
Ano, lidi já vím. Píšu pozdě, ale i tak je důležitý že jsem sem o tom vůbec něco napsala, teda hlavně pro mě :D ... už před dávnou dobou jsem četla Brisingra a nemohla jsem se dočkat až vyjde poslední díl ODJ, ale tak nějak, za tu celou dobu co jsem čekala, jsem zapomněla, jak je Paolini úžasný:), no teď mi poslední díl bude ležet za pár dní v rukách a já nevím jestli chci ještě konec! Chápete, ten pocit, když dočtete tu nejůžasnější knihu, kterou jste kdy četli a řeknete si. Tak a je to, teď už si jí můžu přečíst tak akorát znovu.. Přijde vám to jako mžik, i když jste tu knihu četli třeba 2-3 měsíce. Bože, bude to něco jako kyž jsem dočetla ságu Darrena Shana ale asi o HODNĚ MOC intenzivnější nemyslíte? No tak fajn, lidi mějte se a vžijte se do Inheritance:) Nezapomenutelného dílu jednoho úžasného spisovatela!

Pokrááčo

1. dubna 2012 v 17:55 | Debbie
Tak jo je to tak nějak na dobu neurčitou, ale víte co, když nemáte čas je nejlepší psát něco co je krátký :D ... no takže budu pokračovat v tom co měla být jenom jednorázovka, ale uvidím jestli to bude mít rychlý konec nebo ne :D ... jinak k tomuhle bych se asi neodhodlala, ale přiměla mě k tomu jedno moje SB, konkrétně Ajka :D a tak jsem si řekla proč ne ? :D...

Když otevřete oči po teleportaci ze střechy, garantuju vám, že jestli na to nejste zvyklí, možná se i zcvoknete. Naštěstí u mě si moje tělo pomalu zvyká. Absolutně jsem se neorientoval, tohle místo mi bylo neznámé a až po chvíli jsem přišel na to proč. Díval jsem se totiž do modré oblohy, nic jinýho vidět nebylo. V jednu chvíli mi hlavou proletěla myšlenka jsetli jsem se náhodou nedostal do nebe, protože jsem byl tak moc zmatený, že mi to ani ze začátku nepřišlo divný. Pomalu jsem se posadil a nemohl uvěřit kde jsem. Vrátil se mi sluch a konečně jsem pochopil. Bylo to letiště. Veliké, rozsáhlé a plné opuštěných letadel. Rozhlížel jsem se, z prvu mi to tady opravdu povědomé nepřišlo, ale teď jsem to poznávat už začal. Jednou, když jsem byl hodně malý, se mi do ruky dostala fotografie dvou lidí a miminka. Sociální pracovnice ji pro mě schovala, ale nikdy neprozradila kdo jí vlastně přinesl. Já si na to teď vzpomněl, veděl jsem že na ní byli vyfocení mí rodiče a drželi mě v náručí, za nimi stálo starodávné letadlo s číslem 2457 Elite a můj otec se o něj hrdě opíral. Já trošku dezorientovaně vztal a vykročil k letadlům, které tu jen stáli a čekali na další den, až budou moct vzlétnout. Prolézal jsem mezi nimi a hledal nějaké povědomé a bingo, vynořilo se přímo předemnou. Stejné jako na fotografii. Došel jsem k němu a přejel číslo 2457 rukou. Sevřelo se mi srdce, jako kdybych si teprve teď po 18 letech uvědomil, co jsem vlastně všechno ztratil. Docela směšné bylo, že jsem přesně věděl kde jsem, jako bych sem jezdil každej den. Byla to Kanada a to číslo 2457 znamenalo že se jednalo o letadlo, které patřilo spojeným státům americkým a taky jsem přesně věděl že Elite, byl druh vojenského letadla. Nevím jak jsem to věděl, zřejmě to mělo něco společného s mojí mocí. Otočil jsem se k tomu letadlu zády a soustředil se na teleportaci zpátky do San Franciska. Modlil jsem se aby dopadla dobře.

Zdravím :)

29. března 2012 v 18:18 | Debbie
Tak jo lidi našla jsem si čas abych sem napsala dokonce v pracovním týdnu a né o víkendu :D ... jinak tohle je taková ta klasická jednorázovka ;)
Venku bylo tentokrát zataženo, šedé mraky nepropustili nic jiného než vybledlou šedavou barvu, tudíž západ slunce dnes určitě neuvidím. Seděla jsem na židli a ohlédla se po prázdné společenské místnosti, potom mé prsty samovolně začli psát krátký příběh.

Stát na velikánské budově a dívat se jak městem projíždí tisíce aut, je něco jako sen. Říct si že kdyby jste uměli letát a skočili by jste, by bylo to nejodvážnější co byste udělali, ale bohužel nemáte křídla aby jste to mohli podniknout. Já mám naštěstí ale ještě něco jiného. A to to, že už jsem všechno ztratil. Vyrůstal jsem v dětském domově a život, který žiji teď stojí za houby, ale zjistil jsem že mám určitou moc a to takovou, že se dokáži teleportovat. Jo možná si říkáte že jsem blázen, ale já odjakživa zkoušel dělat věci do kterých by jiní lidé nešli. A tak jsem právě teď stál na okraji střechy, měl ruce v černém kabátu a přemýšlel, kde se asi po mém seskoku objevím. Nikdy jsem to nevěděl a o to víc jsem to chtěl zjišťovat. Už dvakrát jsem se objevil na tom samém místě, nechápal jsem proč a když jsem po tom trošku zapátral, zjistil jsem, že se tam narodila moje matka. Víte, rodinu si nevybíráte, ale osud, ten si já rozhodně volím sám. Zhluboka jsem se nadechl a podíval se do nebe se zářivými body, vypadali jako diváci, kteří křičí : Skoč! Na co čekáš? A já se jen usmál, vydechl, vyndal si ruce z kapes a skočil.


Nojoo já vím jenže mě nic jinýho nenapadloo :D :D

A další trable.. :P

17. března 2012 v 19:16 | Debbie
Tak jsem se vždycky těšila strašně domů, a samozřejmě neříkám že se domů nětěším, když z intru odjíždím, ale abych se přiznala, zrovna dneska se zase opravdu těším až odjedu. Doma to nějak neklape, když přijedu, je to v pohodě, ale pak se začnou ti strašně chytří dospělí hádat jako malý děti. Je to pořád dokola a řeší se s prominutím Píčoviny. Neumí si to mezi sebou vyřešit ? Štve mě to, kdybych to aspoň neslyšela, ale já to poslouchám a říkám si, sakra, takhle se nikdy dřív nechovali. Pořád jim něco vadí, hlavně mamce, hledá chyby tam kde nejsou a taťka všechno odnáší, už jednou jsem ho slyšela když se hádal s babičkou že odjde k dědovi a bude u něj bydlet, v tu chvíli se mi doopravdy zastavilo srdce a tak jsem si dala rádio na plný kule a dělala, že jsem nic neslyšela. Ale za všechno mohla babička, trašně všechno hrotí, a nakonec je z toho jenom pláč a taťka to má ustát? Přijde mi že jediná já proti němu nejsem... A proto jsem sakra někdy ráda že tady přes tejden nejsem! No tak jsem se vám vyspovídala a teď si jdu zapálit:P :D

Další články


Kam dál